Před deseti lety se rozvedla a na dospívající dceru tehdy zůstala sama. Po rozvodu se ještě párkrát pokusila navázat vztah, ale vždycky skončil dříve, než stihl pořádně začít. Tehdy si Hana uvědomila, že muže ke svému životu nepotřebuje, a rozhodla se, že bude sama.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Ještě donedávna si byla jistá, že jí chlapi nechybí. Když na sobě pocítila jistou potřebu, dokázala si sehnat známost na jednu noc. Ale o trvalý vztah nejevila zájem. Jenže pak se něco stalo a pořádně to zamíchalo kartami v Hančině životě.
Bylo mi lépe, když jsem byla sama
Rozvod tehdy s Hankou pořádně zamával. Její manžel si našel milenku, se kterou si upíchl dítě, a jednoho dne před Hanku položil rozvodové papíry s prosbou, aby nedělala zbytečné problémy.
Hana zůstala sama se svojí tehdy třináctiletou dcerou. Jak sama napsala, asi dva roky po rozvodu ještě zkoušela randit a sem tam navázala nějakou známost, ale nikdy to nebylo ono.
„Po pár pokusech mi došlo, že mi asi více vyhovuje, když jsem sama,“ přiznává upřímně. „Chlapa jsem po svém boku nutně nepotřebovala, neměla jsem chuť se vázat,“ vysvětluje.
Roky žiju v domnění, že chlapa nepotřebuji
Už několik let je Hana sama a donedávna si na svůj způsob života neměla důvod stěžovat. Napsala nám i o tom, že čas od času sbalí nějakého muže na jednu noc, jen aby ukojila své potřeby. Ani tohle prý už nepotřebuje tolik, jako dříve.
„Někdy zatoužím po objetí a náklonnosti,“ píše Hana. „Naučila jsem se nebránit se vztahům na jednu noc, prostě si jen užiju a jdu dál,“ dodává.
S tímhle jsem nepočítala
„Dcera se pochlubila, že si našla nového přítele,“ píše Hana ve svém e-mailu. „Chtěla mi ho představit a já se těšila na muže, který si ukradl srdce mé dcery.“
Hana ale netušila, jak moc seznámení s přítelem její dcery Pavlíny zamává s jejím životem. Od chvíle, kdy ho viděla poprvé, totiž nemůže mladého muže dostat z hlavy.
„Nechápu, jak se to mohlo stát,“ diví se pisatelka. „Je to oproti mně mladé kuře, mohla bych mu dělat mámu,“ nechápe. „Přesto ho nemůžu dostat z hlavy, a dokonce jsem se přistihla při hodně nemravných myšlenkách,“ svěřuje se.
Vytlouci klín klínem
Haně došlo, že své dceři závidí. Kdykoli totiž vidí mladý pár, jak se k sobě má, něco uvnitř ní žadoní o to samé. Dokonce ji napadlo, že možná nastal čas, aby přehodnotila svůj životní styl.
„Samozřejmě mě nenapadlo, že bych dceři přítele přebrala, nejsem blázen,“ uvádí Hana věci na pravou míru. „Ale díky Filipovi jsem si uvědomila, že možná přece jen toho chlapa vedle sebe chci. Vždyť je to krásné, když na vás doma někdo čeká, když se k někomu můžete přitulit nebo se vedle někoho ráno probudit,“ uvažuje zasněně.
„Trochu se ale bojím, jestli jsem kvůli nějaké naivní představě zbytečně neztratila drahocenné roky svého života,“ uvažuje Hana na závěr.
Autor: Nikol Kolomazníková
