Příběh paní Heleny, která je naší dlouhodobou čtenářkou, chytá za srdce. Svěřila se nám se svým trápením, protože v tom hledala jistou formu úlevy. Dobře si totiž uvědomuje, že má velký problém a že nechtěně ubližuje svým dvěma malým dětem. Nedokáže se s tím ale poprat a neví si se svojí situací rady.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Helena nám poslala e-mail plný zoufalství. Ačkoli si uvědomuje, že je něco špatně, netuší, jak si pomoci. Odbornou pomoc vyhledat nechce. Prozradila by totiž sama na sebe, že se ke svým dětem nechová tak, jak by jakožto milující maminka měla.
Byla jsem to já, kdo chtěl druhé dítě
Helena se poprvé stala maminkou před pěti lety. Tehdy přivedla na svět vytouženou holčičku Simonku, která se okamžitě stala středobodem jejího života.
„S manželem jsme si tehdy miminko moc přáli a osud nás netrápil příliš dlouhým čekáním,“ svěřuje se Helena. „Po pár pokusech jsem otěhotněla a o několik měsíců později se nám narodila Simonka,“ vysvětluje.
Vzápětí přiznává, že to byla ona, kdo si k Simonce přál sourozence. Proto se s manželem Michalem začali snažit o druhého potomka už v době, kdy byly Simonce tři roky.
Začalo to už v porodnici
U druhého miminka už to nebylo tak rychlé a manželům se zadařilo až po roce snažení. Na druhé dítko se oba dva moc těšili, zrovna tak i starší sestřička Simonka.
„Připravovali jsme dcerku na to, že bude mít sourozence,“ pokračuje Helena. „Vypadalo to, že se moc těší, a já se nemohla dočkat, až budu mít své dětičky pohromadě,“ netají se pisatelka.
Jenže po porodu nastal zlom. Už v porodnici si Helena uvědomila, že je něco špatně. Když ji po porodu přišel navštívit manžel společně s dcerkou Simonkou, zaplavily Helenu pocity, které ji samotnou nepříjemně zaskočily. Lepší to nebylo ani po návratu domů.
Nevěděla jsem, co se to se mnou děje
„Aniž bych to chtěla, cítila jsem vůči starší dceři jakýsi odpor,“ svěřuje se nešťastná maminka s tímto velmi citlivým problémem. „Prostě mi vadila. Vadilo mi, že na mě mluví, že po mně něco chce, že se chce pomazlit, zatímco se musím starat o mladší dcerku Žofinku,“ popisuje.
Helena se netají tím, že ji samotnou pocity vůči starší dceři zaskočily. Netušila, co se to s ní děje, a v první chvíli to dávala za vinu hormonům. Jenže situace se nezlepšila.
Nemůžu vyhledat pomoc. Okolí by mě odsoudilo
Ačkoli se s tím Helena snaží bojovat, uznává, že si sama neví rady. Nechová se vůči Simonce fér. Vědomě ji totiž od sebe odstrkuje a mnohem více se věnuje mladší Žofce. Ví, že to není v pořádku, ale přiznat se má strach.
„Kdybych někomu řekla, že starší dceru přesouvám na druhou kolej, okamžitě bych u nich jako matka skončila,“ bojí se Helena, která se právě z tohoto důvodu doposud nesvěřila ani svému muži. „Vím, že bych měla vyhledat pomoc, ale to by všechno prasklo. Toho se nejvíce bojím. Že mě všichni odsoudí. To nemůžu připustit,“ strachuje se Helena, která je odhodlaná zkusit se s problémem poprat sama.
Autor: Nikol Kolomazníková
