Ne každé rozhodnutí v životě, které člověk udělá, je správné. Někdy si následky neseme celý život, jindy se dají chyby ještě napravit. Honza je v současné situaci pod tlakem a přemýšlí, co dělat s problémem, do kterého se dostal.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Obvykle by měl o ruku žádat muž ženu. Podle všeho to tak ale nemusí být vždycky. Honza s Anežkou o svatbě párkrát mluvili a dohodli se na tom, že by se jednou vzít mohli. Jeho ale nikdy nenapadlo, že o tom partnerka přemýšlí v tak blízké budoucnosti.
„Je pravda, že jsme to řešili. Já ale ani nepřemýšlel nad tím, jak by měla žádost o ruku proběhnout. Navíc jsem si myslel, že na to máme dost času,“ přiznává. „O to víc mě zaskočilo, když požádala ona mě.“
Byl jsem zaskočen a řekl jsem ano
Honza přišel ten den domů a čekala na něho večeře, po které si jeho přítelkyně klekla a otevřela před ním krabičku s prstenem. „Ptal jsem se jí, co je to za vtip, ona odpověděla, že když jsem se neodhodlal já, chtěla by mi říct, že si mě chce vzít.
Bylo to tak netypické, že jsem netušil, co mám dělat. Byl jsem dojatý a měl jsem pocit, že je to nejhezčí den mého života. Bez váhání jsem řekl, že si ji vezmu velmi rád,“ popisuje situaci.
Jenomže po pár dnech si Honza uvědomil, že neví, zda to opravdu chce. „Mám ji rád a byl jsem odhodlaný s ní strávit celý život. Ale teď, když k tomu má dojít, se toho bojím,“ přiznává.
Nechci ji ztratit, ale ani se k ní vázat
Dříve měl Honza za to, že svatba je to nejhezčí v životě. Den, kterým si dva lidé před ostatními dokážou, jak moc se milují, vymění si prstýnky a dají si první manželský polibek, vnímal jako něco, čím si chce určitě projít.
Jenže čím víc nad tím přemýšlí, tím méně ho závazek láká. „Je to jen kus papíru, po kterém se mnoho věcí zkomplikuje. Mám pocit, že pokud člověk někoho miluje, nepotřebuje se k němu vázat,“ vysvětluje.
„Kdyby se mezi mnou a Anežkou později něco stalo, jak bychom to řešili? Rozchod je přece jen snadnější než rozvod,“ říká. „Není to ale tak, že bych si myslel, že se rozejdeme.
Mám svou snoubenku rád, chci s ní být a nechci ji ztratit. Ale vím, že stát se může cokoli a nic není stoprocentní. Proto poslední dobou uvažuji o tom, že bych jí o svém strachu řekl. Bojím se ale, aby mě pak neopustila.
Mám strach, že všechno pokazím
Honza se svým unáhleným rozhodnutím dostal do situace, ve které je podle něho každá možnost špatná. Pokud neřekne Anežce pravdu, bude sobě i jí lhát, vztah bude neupřímný a dříve či později se stejně rozpadne.
Pokud se jí ale svěří se svými problémy, je tu riziko, že si jeho odmítnutí vyloží špatně a bude se s ním chtít rozejít. To je risk, který si Honza nemůže dovolit. Nejraději by byl, kdyby vše zůstalo tak, jak je to teď.
„Proč je potřeba se k někomu vázat? Proč zkrátka nemůžeme mít vztah bez nějakých papírů, které by všechno jenom zkomplikovaly a nutily mě přemýšlet o tom, zda jsem udělal dobře, nebo ne? Co byste dělali na mém místě vy?“
Autor: Šárka Cvrkalová
