Dnes už má Honza jinou práci, v té poslední ale zažil něco, co by nikomu nepřál. Vlivem snahy zalíbit se své nadřízené totiž prováděl podle sebe nemorální věci, které sám sobě nedokáže odpustit.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Z počátku jsem si myslel, že to je jen příležitostná žádost. Poprosila mě, abych hlídal jednoho kolegu, který podle ní špatně odváděl práci. Neviděl jsem na tom nic až tak zlého. Jenomže se to brzy začalo měnit v něco, co se mi ani trochu nelíbilo,“ vykládá čtenář.
Měl jsem práskat na kolegy. Nechtěl jsem přijít o práci
„Kolega Roman měl doma nějaké problémy, proto začal svou práci odvádět špatně. I když jsem se ho snažil zastat, poprosila mě, abych mu domluvil, abych ho pohlídal a v případě jakýchkoli problémů jí dal věděl,“ říká Honza.
Tehdy to bral spíš jako službu kolegovi než jako donášení. Brzy oznámil nadřízené, že je všechno v pořádku, že Romanovi promluvil do duše.
„Řekl jsem mu narovinu, že po mně chtěla, abych na něho dohlédl. Naštěstí se brzy vše urovnalo a Roman začal brát práci zase vážně.“
Jenomže jen týden po této události oznámila ředitelka firmy Honzovi, že by od něho potřebovala pravidelnou službu.
„Řekla mi, abych hlídal, zda všichni plní svou práci dobře. Když bude někdo pracovat na malý výkon nebo bude dělat v pracovní době něco, co se nemá, měl jsem jí to říci,“ svěřuje se čtenář.
Podle ředitelky se totiž zaměstnanci často místo práce jen nudili na internetu. A každého takového měl Honza nahlásit.
„Bál jsem se, že mě budou mít za práskače. Jenže jsem nechtěl přijít o práci a chtěl jsem se ředitelce zalíbit.“
Začalo to být neúnosné, změnil jsem raději firmu
Honza se snažil dělat, že nic nevidí. Když se ho ale ředitelka ptala, a navíc mu řekla o jistých podezřeních, nedokázal se kolegů zastávat a přiznal, kdo dělal v práci chyby. „Hodně kolegů kvůli mně přišlo o prémie,“ přiznává.
Všem navíc brzy začalo být jasné, jak to funguje, že za tím vším pozdvižením ve firmě stojí Honza, který donáší ředitelce a kvůli němuž není nikdo v práci spokojený.
„Nakonec jsem se rozhodl raději z firmy odejít. Všichni kolegové na mě koukali jako na práskače. Připadal jsem si, že mě tam nikdo nemá rád. Ředitelka navíc viděla, že svou ‚tajnou‘ práci nedělám dobře.“
Čtěte také:
Roman (44): Společností zavedené role s manželkou odmítáme. Koukají na nás jako na blázny
Honza si brzy našel práci, ve které po něm nikdo nic podobného nechce. Sice dojíždí delší dobu, dostává méně peněz a ještě se pořádně nezačlenil do kolektivu, už teď si je ale jistý, že všechno bude lepší než dělat vyloženého poskoka své nadřízené.
Autor: Šárka Cvrkalová
