Honza s Monikou si vždy přáli statek na vesnici. Část peněz zdědili po rodičích, velkou částku si také naspořili. Konečně se jim naskytla příležitost k dobré a poměrně levné koupi. A neodradilo je ani to, že jim to leckdo vymlouval.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Když jsem si Moniku před deseti lety bral, řekla mi, že děti mít chce, ale chce je vychovávat na statku mezi zvířaty. Letos jí bude třicet sedm a já si myslím, že máme poslední šanci pokusit se o miminko,“ říká Honza.
„Ten statek podle mého čekal jen a jen na nás. Přišel ve vhodnou dobu, když jsme připravení na rodinu, když máme dostatek peněz a také odhodlání. A pokud lidé v okolí věří nějakým báchorkám, my se nebojíme,“ vysvětluje.
Prý tam straší staří duchové. To nás láká ještě víc
Původní majitel statku se odstěhoval do zahraničí. On sám nic o podivných událostech Honzovi ani jeho ženě neřekl, ale lidé v okolí, se kterými se stihli manželé seznámit, je varovali před různými věcmi.
„Rádi se seznamujeme, proto jsme obešli ještě před koupí pár okolních rodin. Ptali jsme se na zajímavosti v okolí, zjišťovali, jak na tom obecně vesnice je, jak fungují obchody, pošta a podobné věci,“ vysvětluje Honza.
„Nechtěli jsme zkrátka jít do něčeho, čím si nebudeme stoprocentně jistí. Místo užitečných informací jsme se ale dozvěděli, že na statku straší. Tedy samozřejmě ne tak doslova, ale hned několik lidí nám potvrdilo, že v místě statku dříve býval starý hřbitov.“
V okolí domu se podle místních obyvatel po nocích ozývají divné zvuky. Několikrát v historii se také stalo, že se na louce našla mrtvá zvířata, jejichž úhyn neměl žádné vysvětlení.
„To jsou všechno jenom místní povídačky. A i kdyby ne, se ženou máme mystično rádi, možná nás to ještě víc motivovalo statek koupit,“ směje se Honza. „I když přiznávám, že to trochu děsivé je, od našeho snu nás ale nic neodradí.“
Chceme mít velkou zahradu a spoustu zvířat. Duchové nám snad rádi pomohou
Moničin sen byl odjakživa velká zahrada s ovocnými stromy. Honza si zase přeje chovat ovce, mít velkého hlídacího psa a králíky. „Tak jak jsem to měl jako malý u rodičů,“ vysvětluje.
„S manželkou o tom sníme už opravdu dlouho. A kdyby na statku doopravdy strašilo, tak jen doufáme, že duchové budou hodní a se vším nám pomohou,“ směje se.
Podle Honzy je záhadou jen to, proč se tak náhle původní majitel rozhodl statek opustit a odjet pryč. Navíc ho prodává za poměrně nízkou cenu, je to skoro, jako kdyby se ho chtěl co nejdříve zbavit.
„Statek je ve velmi dobrém stavu, má hodně pozemků, není na něm třeba provádět žádné velké rekonstrukce. Částka, za kterou ho muž nabízí, je až směšná. Divili jsme se, že jsme prvními zájemci,“ říká nadšeně Honza.
„Pokud se místní bojí duchů, je to pro nás jenom výhodou. Já a Monika jsme se zkrátka chytili příležitosti, kterou kvůli hloupým pověrám spousta lidí neviděla. Věřím tomu, že tu budeme šťastní my a časem snad i naše děti.“
Autor: Šárka Cvrkalová
