Mezi mnou a mojí ženou to už nějakou dobu nebylo ideální. Stále častěji jsme se hádali. Čím dál více jsem si uvědomoval, že už spolu nejsme tak šťastní. Proto jsem se rozhodl, že podám žádost o rozvod.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Než jsem ale stihl sebrat odvahu a ženě o rozvodu povědět, zaskočila mě svým odjezdem do lázní. Nebránil jsem jí. Sám jsem uznal, že čas strávený zvlášť nám může jedině prospět.
Věkový rozdíl nikdy nehrál roli
Podle našich přátel jsme já a Erika nikdy nebyli takový ten klasický pár. Mohl za to především náš věkový rozdíl. Zatímco já letos oslavil padesátku, Erice nebylo ještě ani čtyřicet.
Já osobně nikdy rozdíl ve věku nepociťoval a jsem si jistý, že ani moje žena. Rozuměli jsme si, na mnoha věcech jsme se shodli. Proč řešit věk, když je jen číslo?
Už to nebylo ono
Poslední dobou jsem si ale uvědomoval, že to mezi námi není ono. Nefungovalo nám to ani v ložnici, kde jsme k tomu, čemu jsme se dříve oddávali s chutí, přistupovali spíše jen z povinnosti. Sem tam sice něco proběhlo, ale už to nebylo tak vášnivé jako dříve.
Proto jsem si byl stále jistější, že rozvod je jediné řešení. Manželka odjela do lázní a já se přemluvil, že jakmile se vrátí, žádost o rozvod jí položím na stůl.
Přijela s nečekanou novinkou
To jsem ale netušil, s jakou novinkou se Erika vrátí. Přijela bledá jako stěna. Od začátku jsem věděl, že se něco děje. A z její zprávy jsem byl v šoku.
Manželka byla těhotná. Podle všeho už ve druhém měsíci, protože se přiznala, že už to dvakrát nedostala, ale přisuzovala to nervovému vypětí.
Tuhle šokující novinku jsem nemohl zpracovat. Ani na okamžik jsem ale nepochyboval o tom, že dítě je moje. V tomhle jsem své ženě věřil.
Byl jsem to já, kdo rozhodl
Žena nejdříve pochybovala, jestli si dítě nechat. Doktor těhotenství potvrdil, vše bylo v pořádku, miminko se krásně vyvíjelo. Jenže ona měla strach. Jednak z věku, přišla si na dítě stará, a jednak kvůli tomu, jaké to mezi námi bylo.
Nakonec jsem to byl já, kdo to rozhodl. Sice nevěřím na osud, ale tohle mi přišlo jako znamení, že máme naše manželství zachránit.
Proto na něm oba pracujeme. Jsou tu stále věci, kvůli kterým se dokážeme pohádat, ale vnímám, že k manželství oba dva přistupujeme tak nějak jinak. Dítě nás opět spojilo.
Autor: Natálie Kabourková
