Rodiče by vždy měli stát při sobě. Bohužel ne vždy to tak funguje. I v manželství pana Huga je tomu bohužel jinak. Místo toho, aby s ženou fungovali jako jedna ruka, jedno tělo, jedna mysl, snaží se jeho žena proti němu očkovat jejich vlastní děti. Opakovaně podrývá autoritu jejich otce. A dělá všechno pro to, aby ho děti neposlouchaly.
Když něco zakážu, ona to dovolí
Pan Hugo přišel až k nám, protože na psaní dlouhých e-mailů ho prý moc neužije. Přesto by se rád podělil o svůj životní příběh, se kterým si neví rady.
„S manželkou jsme spolu třináct let. Máme dvě krásné děti – desetiletou Markétku a osmiletého Honzíka,“ vysvětluje hned na úvod Hugo. Nám se na pár okamžiků zdá, že vlastně žije spokojený a šťastný život. „Od samého začátku mě však moje žena při výchově dětí shazuje. Když něco zakážu, ona to dětem dovolí. Já jsem pak v jejich očích ten nejhorší, kdežto moje manželka je hrdinka,“ svěřuje se Hugo.
Často dětem o mně lže
„Moje žena, ačkoli netuším proč, dělá všechno pro to, aby mě naše děti neměly rády,“ přiznává smutně Hugo a na malý okamžik se odmlčí. V jeho tváři vidíme smutek a zoufalost z celé situace, ze které, jak sám říká, zatím nenašel žádné východisko. „Často jim o mně lže. Třeba když rozbila dceři její nejoblíbenější panenku, svedla to na mě. Dcera tenkrát strašně plakala. Rvalo mi to srdce. A moje žena stále dokola opakovala, že jsem to byl já. Prý jsem to udělal schválně,“ říká smutný Hugo.
Hugo uvažuje nahlas, říká, že nemá ponětí, proč se jeho žena takto chová. Dokonce už si pohrával i s myšlenkou, že má milence. A snaží se tímto chováním Huga přimět k rozvodu.
Vidím na dětech, že mámu mají raději
Zoufalý Hugo otevřeně přiznává, že moc dobře vnímá, že ho jeho děti nemají ani zdaleka tak rády, jako svoji mámu. Kdykoli s nimi chce jet na výlet, vzít je do kina, na zmrzlinu nebo koupit hračku, pokaždé ho odmítnou, že chtějí jít jen s mámou.
„Strašně mě to trápí, vůbec nevím, co mám dělat. Když si o tom chci promluvit s manželkou, odsekne mi, že jsem přecitlivělý. Prý si všechno moc beru. Ani omylem nepřizná, že na tom má svůj podíl viny,“ povzdechne si Hugo. Je na něho opravdu smutný pohled.
Možná bude lepší, když od nich odejdu
„Stále častěji začínám uvažovat o tom, že svoji rodinu opustím, ačkoli je všechny z celého srdce miluji,“ přiznává otevřeně Hugo a svými úvahami nás velmi překvapí. „Co může být horšího pro otce, než že ho mají jeho vlastní děti stále méně a méně rády? Je to zoufalá situace,“ vydechne ztěžka a schová hlavu do dlaní. Své vypravování končí slovy, že si v tuto chvíli vůbec není jistý, jak se má zachovat.
Autor: Nikol Kolomazníková
