Děti jsou pro pana Huga středobodem vesmíru. Byl by pro ně ochotný udělat cokoli. S manželkou vychovávají tři holčičky, přitom ta nejmladší svému tatínkovi změnila život od základu. Jednoho dne se mu svěřila, že se jí spolužáci ve škole smějí, protože je její tatínek tlustý. A to panu Hugovi otevřelo oči dokořán.
Když se poprvé setkáváme s Hugem, okamžitě si všímáme, že je to pořádný mužský. Na někoho by mohl dokonce působit až děsivě, my se však velmi rychle přesvědčujeme o tom, že má Hugo srdce na správném místě. Když nám vypráví svůj příběh, utvrzujeme se v tom, že je to nejen sympatický muž, ale především úžasný táta.
Víš, tatínku, děti se mi kvůli tobě smějí
Snad každý rodič chce být pro své dítě vzorem. Chce se stát v jeho očích někým, ke komu bude moci vzhlížet. Naopak se žádný rodič nechce dočkat toho, že se za něho bude jeho dítě stydět. A přesně to se bohužel panu Hugovi stalo.
„Jednou přišla nejmladší dcera ze školy, tvářila se tak všelijak,“ začíná svůj příběh vyprávět trojnásobný táta. „Zajímal jsem se, jestli se něco nestalo,“ pokračuje, „děti jsou dneska schopné ledasčeho. Dcera se na mě podívala a pak mi řekla něco, co se mi vrylo hluboko do paměti,“ řekne Hugo a na malý okamžik se odmlčí. Působí to na nás, jako by se snažil sebrat odvahu, aby nám řekl následující slova. „Víš, tatínku, děti se mi kvůli tobě smějí.“
Moje obezita se stala důvodem, pro který se dceři posmívali
„Nikdy jsem svou váhu nijak neřešil,“ přiznává Hugo otevřeně a dodává, že sice věděl o svých kilech navíc, ale bylo mu to tak nějak jedno. „Když mi ale dcerka prozradila, že se jí spolužáci ve škole posmívají, protože má tlustého tatínka, hodně mě to zasáhlo,“ svěřuje se nám.
Po tomto dceřině přiznání se pan Hugo rozhodl, že to přece nemůže nechat jen tak. Ještě ten večer si o všem promluvil se svojí ženou a svěřil se jí, jak moc ho slova jejich dcery ranila. Proto se pár dní poté odhodlal k tomu, aby zašel za výživovým specialistou. Začal se svojí nadváhou něco dělat.
Žádný rodič nechce, aby se za něho dítě muselo stydět
Hugo se nám dále svěřuje, že se zkusil vžít do kůže své dcery, která ve škole čelila nepříjemným útokům. Uvědomil si, že rozhodně není v pořádku, že kvůli jeho přebytečným kilům trpí jeho malá dcera. Proto se do hubnutí opřel skutečně svědomitě, během půlroku dokázal shodit neuvěřitelných 40 kg.
„Nebyla to jednoduchá cesta,“ vypráví nám Hugo, „musel jsem se vzdát všech dobrot, které jsem miloval. Párky, klobásky, salámy,“ směje se nahlas, „měl jsem utrum!“ Pak ale hrdě přiznává, že se měsíce odříkání vyplatily. „Když jsem zhubl, dcera za mnou přišla a řekla mi, že je na mě pyšná,“ dme se pýchou. „To pro mě byla ta největší odměna a důkaz, že to stálo za to,“ uzavírá svůj příběh.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autor: Nikol Kolomazníková
