Nečekaná ztráta manželky byla pro Huga obrovským šokem. Prožili spolu necelých čtyřicet let a Hugo nyní na tomto světě zůstal sám. Z odchodu milované ženy se snažil vzpamatovat hodně dlouho. A když si myslel, že její smrt bylo to nejhorší, co ho potkalo, stalo se něco nečekaného.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Hugo a jeho žena Beáta spolu prožili takřka čtyřicet let. Podle Huga spolu dělali úplně všechno a za celý život od sebe nebyli déle než pár dní. Hugo se nyní musel smířit s faktem, že už svoji ženu nikdy neuvidí. Nebo snad ano…?
Měla svoje mouchy, ale ty máme všichni
Moje žena nebyla dokonalá, ale kdo z nás je? Měla svoje stinné stránky, jenže ty máme všichni. Včetně mě. A já se s těmi jejími naučil žít.
Vytáčela mě například tím, že mě pořád v něčem opravovala a věci po mně neustále kontrolovala. Ať jsem udělal cokoli, vždycky šla a zkontrolovala, zda jsem to udělal správně. A když ne, udělala to po svém. To byla jedna z věcí, která mi na ní vadila.
Její odchod jsem nečekal
Manželka zemřela před půl rokem a její náhlý sklon nikdo z nás nečekal. Přišlo to jako rána z čistého nebe, byl to šok nejen pro mě, ale pro celou rodinu.
Najednou jsem po společně prožitých letech zůstal sám. Byl to hodně velký nezvyk. Nikdo už po mně nekontroloval, co jsem udělal, či neudělal správně. Nikdo mě neopravoval ani nepoučoval. Nemít manželku vedle sebe, i s jejími mouchami, bylo zvláštní. A já si na to dlouho zvykal.
Její smrt jsem považoval za to nejhorší. Ale to jsem se spletl
Měl jsem za to, že smrt mojí ženy bylo to nejhorší, co mě potkalo. Jenže pak se stalo něco, co je v mých očích ještě horší.
Myslel jsem si, že svoji manželku už nikdy neuvidím. Ale to jsem se spletl. Začal jsem ji totiž vídat ve snech. Když se to stalo poprvé, vyděsilo mě to natolik, že jsem se uprostřed noci vzbudil.
Nyní ji ve snech vídávám pravidelně. Ty sny jsou tak živé, že mám kolikrát pocit, jako by to ani sen nebyl. Měl bych být rád, že mám možnost svoji ženu vidět i po její smrti? Ne tak docela…
Poučuje mě i ve spánku
Manželka mě chodí do snů poučovat. Vynadala mi, že jsem zanedbal její milované muškáty. Kárala mě za to, že si špatně skládám košile a mám je pomačkané, když je vezmu na sebe.
Jak mě poučovala, když ještě žila, poučuje mě i po smrti prostřednictvím mých snů. Bude to ode mě znít zle, ale byl bych rád, kdyby žena našla klid a přestala mě strašit ve snech. Rád bych se totiž zase klidně vyspal.
Autor: Natálie Kabourková
