Hynkova žena podlehla těžké nemoci. Ztráta blízkého člověka srazí na kolena i toho nejsilnějšího z nás. Pan Hynek, který se rozhodl svěřit se nám se svým zajímavým životním příběhem, po smrti své ženy nabyl přesvědčení, že už do konce života zůstane sám. Měl těsně před padesátkou a v tomto věku si již nechtěl začínat nový vztah. Navíc mu to přišlo nevhodné vůči jeho zesnulé ženě. Právě ta ale zamíchala s kartami osudu a postarala se o to, že její manžel po jejím odchodu rozhodně sám nezůstal.
Neměl jsem sílu hledat novou ženu
„Manželka měla rakovinu. Bojovala s tou potvorou sedm let. Nakonec tento boj prohrála,“ vypráví pan Hynek a nezapomene dodat, že jeho žena byla až do posledních chvil neskutečně silná a statečná. Snažila se, aby jí nemoc nezkazila radost ze života, a stejně tak chtěla, aby se i její blízcí nadále radovali, ačkoli věděla, že tu s nimi již dlouho nebude.
Ročně onemocní tímto ošklivým onemocněním téměř 50 000 žen. Hynkova manželka byla bohužel jednou z mnoha, která nemoci podlehla.
Zdroj: 123RF.COM
„Po její smrti jsem již neměl sílu hledat novou ženu. Samozřejmě nás lékaři připravovali na tento scénář, ale ačkoli se s tím člověk tak nějak snaží počítat, připravit se na to nelze,“ přiznává a v jeho hlase je cítit bolest.
Za dveřmi stála cizí žena
„Jednou někdo zvonil, tak jsem šel otevřít a za dveřmi stála nějaká cizí žena,“ popisuje Hynek situaci, ve které si myslel, že je to podomní prodejce, a chtěl jí zabouchnout dveře před nosem. „Ona mi řekla, že ji posílá moje žena. Absolutně jsem to nechápal a byl naštvaný, že si ze mě dělá legraci,“ přiznává pan Hynek.
Zdroj: 123RF.COM
Žena ale nelhala. Měla v ruce dopis, ve kterém stálo, že až jeho žena zemře, má za ním přijít. V dopise také bylo, aby se Hynek podíval do skříně, kde měl být schovaný další dopis. A v tom bylo vysvětleno, co manželka po své smrti plánovala.
Měla to promyšlené
„Moje žena věděla, že umře. Nevím, jak na ten nápad přišla, ale všechno měla promyšlené. Poslala za mnou svoji kamarádku Petru, se kterou na tom byla domluvená už dávno. Nechtěla, abych po její smrti zůstal sám, a bylo jí jasné, že já si nikoho nenajdu. Proto se domluvila s Petrou a doufala, že dostanu rozum a nebudu se na ni po jejím odchodu zlobit,“ vypravuje Hynek a při svých slovech se zlehka usměje.
„Na jednu stranu mi to celé přišlo zvláštní, na stranu druhou jsem svou ženu nechtěl zklamat. Petru jsem znal jen tak trochu, od vidění, nijak blíže jsme se nepoznali. Teď ale byla příležitost to změnit,“ popisuje Hynek.
Díky své zesnulé ženě opět vím, co je to láska
Hynek se i přes počáteční rozpaky začal s Petrou vídat. Nejdříve se poznávali, ani jeden na nic nespěchal. Postupně se z nich stali přátelé a z přátel partneři. A to všechno díky Hynkově zesnulé ženě.
„Vlastně jsem své ženě vděčný. Nebýt jí, určitě bych zůstal sám,“ uzavírá svůj příběh Hynek s úsměvem na rtech.
Autor: Nikol Kolomazníková
