Odmalička mu dávala všechno. Byla pro něho dokonalou matkou, kterou by si každý mohl přát. On na to spoléhal a věděl, že když bude potřebovat, zase se může objevit. Příběh dvaašedesátileté Idy raní každou matku, která kdy milovala svého syna.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Žil odjakživa jenom se mnou. Jeho otec nás opustil, když Dan ještě nebyl na světě. Vychovávala jsem ho ale i tak vzorně. Měl vždy ty nejlepší hračky, oblečení i vybavení do školy,“ popisuje Ida.
„Dávala jsem mu, co šlo. I když jsem si nemohla koupit svou vysněnou vířivku, on dostal peníze na školné. Školu pak nedodělal, ale ani tak jsem nepřestávala věřit, že mi jednou bude vděčný za to, co pro něho dělám,“ vzpomíná.
Ve dvaceti se sebral a odešel. Prvních pár let mi alespoň psal
Když bylo Danovi dvacet, odstěhoval se od své matky ke kamarádovi. Neřekl proč, zkrátka se jednoho dne rozhodl. Ona mu v tom nebránila. Řekla mu jen, že se může kdykoli vrátit. To se ale nestalo.
„Dan si brzy našel přítelkyni, se kterou asi dva roky bydlel. Viděla jsem ho možná jednou do roka, psal mi ale k narozeninám a snažil se komunikovat. Pak ale kontakty ustaly úplně,“ stěžuje si.
Zjistila jsem, že je v cizině
Až asi po pěti letech se Ida od jednoho známého dozvěděla, že je Dan v cizině. Prý si našel nějakou práci a přítelkyni v Anglii a chlubil se na sociálních sítích fotkami.
„Nechápala jsem, proč se ode mě najednou tak odstřihl. Proč se ode mě distancoval? Co jsem mu kdy udělala, že mi neřekl tak zásadní věc? Byla jsem zklamaná, musela jsem se ale smířit s tím, že se s ním už asi neuvidím,“ vzpomíná.
Objevil se přede dveřmi a prosil o pomoc
Asi po deseti letech, během kterých se své matce ani jednou neozval, se objevil jednoho večera u dveří rodného domu. Ida ho málem nepoznala. „Potetovaný urostlý vousatý chlapík se mému Danovi moc nepodobal,“ říká.
Když ho Ida poznala, pozvala ho dál. Požádal ji, zda by ho nenechala přespat a nepůjčila mu nějaké peníze. „Slíbil mi, že mi druhý den řekne, proč odešel a co se stalo. Vypadal vyčerpaně a bezradně.“
Ida se rozhodla, že mu pomůže. Chtěla slyšet, co se stalo, on ale tvrdil, že se musí vyspat. Proto mu ustlala v pokoji a donesla mu pět tisíc korun, o které ji požádal. To bylo to poslední, co pro něho kdy udělala.
Zmizel
Druhý den ráno Ida našla jen prázdný pokoj. Žádný vzkaz, žádné vysvětlení. Čekala do večera, že se syn vrátí a vysvětlí to, ale to se nestalo. Proplakala další den. Pak zkoušela volat na jeho staré číslo, ale zvedl jí to někdo neznámý.
„Zkoušela jsem psát i na jeho sociální sítě, ale podle všeho i na těch zmizel. Kdosi mi řekl, že odjel zpět do Anglie, ale že ani to není jisté. Už se neozval.“
Ida tak zjistila, že její naivita vůči synovi byla tak velká, že jí přinesla jen bolest a smutek. Zapřísáhla se prý, že pokud se objeví příště, už mu nepomůže. „Prakticky mě okradl, ale kvůli pár korunám na něho policii volat nebudu,“ dodává.
Autor: Šárka Cvrkalová
