Hrůzy války a spoustu lidské bolesti si na vojenské misi zažil Igor jako voják z povolání. Při návštěvě redakce se nám svěřil s tím, že v běžném světě už neumí běžně fungovat. Všude vidí nebezpečí, čeká, kdy se něco stane, a chová se zbytečně agresivně.
Bojovat za svou zemi byl vždy jeho sen
„Můj otec byl pekař, matka pracovala jako průvodčí, ale já jsem toužil po práci, která bude mít větší smysl,“ vypráví. Už jako kluk se zajímal o zbraně, vojáky a historii válek. Vystudoval gymnázium a vysokou školu zaměřenou na architekturu, ale nakonec skončil jako voják z povolání. Těšil se, že jednou odjede do skutečné akce a bude ve světě bojovat za správnou věc.
Skutečná válka mu otevřela oči a on najednou změnil názor
Když probíhal výcvik, nebral válčení vážně. Teprve ve chvíli, kdy se dostal do zahraničí na skutečnou misi, si uvědomil, jak rychle mohou vyhasínat lidské životy. „Pořád jsme museli být ve střehu, čekali jsme, kdy přijde problém, a občas se zranili, nebo dokonce zemřeli naši přátelé,“ tvrdí. Jeho představa byla zcela jiná a Igor poznal, že skutečná válka není pro něj. Uvědomil si to ale později a válčení už v něm zůstalo navždy.
Když se vrátil domů, dělal rodině problémy
Igor byl po svém návratu velice nervózní. Každá rána nebo hlasitý zvuk ho donutily sebou trhnout. Házel sebou i ze spaní a ve dne jen mlčel a ostražitě se díval. Jednoho odpoledne se rodina rozhodla, že ho vezme do společnosti. Chvíli se bavil, dokud v restauraci nezačal vykřikovat opilý muž. Házel věcmi a Igor na nic nečekal, strhnul ho na zem a bez okolků vytáhl ven. „Můj čin byl náhlý a vypadal hrozně agresivně. Všichni se na mě vyděšeně dívali, ale já v něm viděl nebezpečí a protivníka,“ popisuje.
Při další příležitosti se zase vrhnul na chlapce, který mluvil se svou přítelkyní na ulici, a bylo vidět, že jí něco vyčítá. „Chtěl jsem jí pomoci, ale místo toho na mě oba zavolali policii,“ tvrdí. Najednou nedokázal rozlišit skutečné nebezpečí.
Dnes se snaží zvyknout si na běžný svět, ale nedaří se mu to
„Začal jsem navštěvovat terapie, které se mi snaží pomoci se začleněním do běžného světa,“ říká. „Je to těžké, ale věřím, že jednou bude vše jako dřív,“ dodává. Zatím se Igor vyhýbá hlasitým akcím, jako jsou koncerty nebo zábava na diskotéce. Místo toho vyhledává klidnou společnost, posezení s přáteli a znovu získává důvěru v okolí.
Autorka: Tereza Hotovcová
