Myslel jsem si, že o své ženě vím úplně všechno. Bodejť by také ne, vždyť jsme manželé už dlouhých patnáct let! Před nějakou dobou jsem se ale dozvěděl věc, která změnila můj pohled na vlastní ženu. Najednou mi došlo, že ji vlastně vůbec neznám.
Celé roky všem okolo sebe lhala
Manželka měla letos oslavit 45. narozeniny a já se rozhodl, že při takové příležitosti uspořádám narozeninovou oslavu. Na tom by nebylo nic tak podivného, pokud bych se nerozhodl, že na ni pozvu nejen naše společné známé, ale i její kolegy z práce a celou oslavu před ní udržím v tajnosti. Mělo to být obrovské překvapení, o kterém má žena neměla mít sebemenší tušení.
Překvapení to bylo. Ale pro mě.
Žena o ničem netušila
Zdroj: 123RF.COM
Oslavu jsem naplánoval na sobotu a podařilo se mi celou věc utajit až do onoho dne. Žena neměla ani tušení, že se něco chystá. O to více byla překvapená, když se vrátila domů, kde jsme na ni již všichni čekali. A že nás bylo opravdu požehnaně! Na oslavě nechyběla rodina ani společní přátelé, kromě nich jsem pozval ještě manželčiny kolegy z práce. Žena pracovala v jedné reklamní agentuře, kde měla své místo už deset let, a proto mi bylo jasné, že její kolegové určitě pozvání neodmítnou.
Jaké to je být lékařem?
Během oslavy se všichni dobře bavili. Nestál jsem někde v koutě a snažil jsem se s každým prohodit alespoň pár slov, což se od dobrého hostitele očekává. Mluvil jsem tedy i s manželčinými kolegy z práce, kteří mě zaskočili podivnou otázkou. Jeden z nich se mě totiž zeptal, jaké to je být lékařem? „Je to náročná práce?“ ptali se mě. „Jste prý hodně vytížený jako uznávaná kapacita,“ říkala další kolegyně a já se nestačil divit. Vůbec jsem nechápal, o čem to mluví!
Zdroj: 123RF.COM
A pak mi jeden z kolegů mé ženy celou situaci objasnil. Moje žena celé roky v práci tvrdila, že jsem uznávaný kardiolog, kterého v lékařském oboru považují za kapacitu!
Styděla se za mě, tak všem lhala
Byl jsem zaskočený a nemohl se dočkat, až se zeptám manželky na vysvětlení. Chtěl jsem vědět, proč lidem okolo sebe roky vypráví, že jsem doktor. Já přitom pracoval jako řadový dělník v místní fabrice. Nechápal jsem to.
Když všichni hosté odešli, zeptal jsem se manželky. Nejdříve se snažila z odpovědi vykroutit, ale pak kápla božskou. Prý nemohla kolegům přiznat, že je její manžel jen obyčejný dělník někde u stroje. Prý by ji mezi sebe nepřijali a prý by námi pohrdali. Proto jí přišlo daleko lepší jim tvrdit, že jsem lékař, navíc kardiolog, kterého zvou k náročným operacím.
Moje žena se za mě jednoduše styděla, proto všem lhala. Strašně mě to ranilo, najednou jsem si kvůli jejímu chování připadal podřadně, jako někdo, kdo nic neznamená. Usoudil jsem, že svou ženu očividně neznám tak dobře, jak jsem si myslel.
Autor: Nikol Kolomazníková
