Myslel si, že svého nejlepšího kamaráda Petra dobře zná. Roky spolu žili ve stejné vesnici a chodili do stejné práce. Několik let Petr tvrdil, že má přítelkyni. Nikoho ani nenapadlo, že to není pravda. Až po dlouhé době se všichni dozvěděli šokující skutečnost.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Petra jsem si vždycky vážil. V práci se mu dařilo, u piva bavil kamarády těmi nejlepšími vtipy, když jsem ho potřeboval, nenechal mě ve štychu. Jenže to všechno se změnilo nedávno, když se mi přiznal k něčemu neodpustitelnému, píše čtenář Ivan.
„Kdysi jsme se mu smáli, že je pořád sám. Jednou nás překvapil, když si do hospody přivedl mladou dívku. Tvrdil, že je to jeho přítelkyně, která ale žije daleko. Od té doby jsme ji neviděli, on ale často vyprávěl, jak si s ní píše nebo jak za ní jel na druhý konec republiky.“
Už nám nedokázal dál lhát
Tři roky Petr předstíral, že má přítelkyni. Ukazoval kamarádům falešné fotky a zprávy, které si napsal sám. Kdykoli ho přemlouvali, aby ji pozval na společnou akci, byla nemocná nebo zaneprázdněná.
„Nikoho z nás ani nenapadlo, že by si Petr vymýšlel. Tehdy se s námi mladá žena bavila naplno. K Petrovi se chovala hezky a nikdo nemohl mít ani tušení, že by si tři roky někdo dokázal vymýšlet falešný vztah,“ píše Ivan.
„Jednou si ale Petr pozval mě a dva nejlepší kamarády k sobě domů a svěřil se nám, že už to dál nezvládá. Chtěl nám prozradit něco, čeho se strašně dlouho bál. Smáli jsme se, než nám řekl pravdu.
Zamotával se do toho čím dál víc
Petr se ten den přátelům přiznal, že si vztah vymyslel. Smáli se mu, že nikoho nemá, a on si připadal hloupě. Zaplatil proto jedné ženě ze seznamky za to, že s ním sehraje komedii. Jenže pak se do toho začal zamotávat a nedokázal přestat.
„Čím víc nám lhal, tím víc se bál, že praskne pravda. A tak se nakonec raději rozhodl nám všechno povědět sám. Jenže nejvíc nás na celé věci šokoval důvod. Petr se totiž kromě falešného vztahu přiznal ještě k něčemu,“ vzpomíná Ivan.
Spal s mojí ženou
Ivan píše, že když se dozvěděl pravdu, nevěděl, co má dělat. Jestli chce Petra udeřit, nebo jenom odejít z místnosti a už se s ním nevídat. Nakonec se zvedl ze židle a odešel.
„Petr mi řekl, že když jsme se mu smáli, že nikoho nemá, měl poměr s mou ženou. Ten sice skončil po několika schůzkách, on se ale bál, že by se na to mohlo přijít. Vymyslel si proto vztah, který měl všechno zakrýt. Po letech ho ale dohnalo svědomí,“ říká Ivan.
„Nedokázal jsem se na něj nějaký čas ani podívat. Doma jsem bojoval s tím, že bych měl se svou ženou mluvit o tom, co vím. Jenže k čemu by byly další zbytečné hádky? Dusil jsem vztek v sobě a později jsem manželce odpustil.
S Petrem se ale nedokážu bavit doteď. Lhal mi, podvedl mě, hrál si na kamaráda, přitom jsem neměl tušení, kým skutečně je. Nedokážu se mu podívat do očí,“ vysvětluje čtenář.
I když podle Ivana ostatní přátelé Petrovi jeho lež odpustili, on sám to nedovede. Potkávat ho na vesnici je pro něj problém. A tajit před ženou to, že ví pravdu, také není nejlepší. „Kdyby to šlo, chtěl bych před tím vším utéct,“ píše.
Autor: Šárka Cvrkalová
