Ivo je poměrně úspěšný muž středního věku, který se nedávno rozvedl a začal si užívat života o samotě. Když se mu do něj připletla Andrea, vlastně se ani nebránil. Užívali si společné večery a vůbec nic neplánovali. Ivo si myslel, že to tak mají oba. Jak ale později zjistil, velmi se mýlil.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
O společném bydlení neuvažovali
„Nechtěli jsme se sestěhovávat,“ začíná Ivo své vyprávění. „Vyhovovalo nám to tak, jak to bylo. Žádné závazky, jen zábava. Scházeli jsme se u jednoho z nás doma, když jsme měli chuť, a užívali si volnost a svobodu,“ doplňuje.
Vydrželo jim to několik měsíců a vše se zdálo být v pořádku. Andrea ale začala být postupem času trochu jiná, více zasněná. „Nechápal jsem, co se děje,“ vzpomíná Ivo.
Občas mu nebrala telefon, někdy se ozvala a byla znatelně otrávená, jako by s ním nechtěla mluvit. Ivo si pár dní lámal hlavu nad tím, co se jí mohlo stát, ale pak to pustil z hlavy. Jejich schůzky přece pokračovaly, tak co řešit.
Raději to ukončit?
Až jednou přišla Andrea s tím, že by se raději už nescházela. „Absolutně jsem nechápal, co se děje,“ líčí Ivo a dodává: „Měl jsem za to, že jsme takto oba spokojeni.“
Andrea svolila k poslední večeři, při které mu oznámila, že je těhotná. A další šok následoval hned poté, co mu navrhla svatbu.
„Asi jsem ze staré školy,“ zamýšlí se Ivo, „ale její žádost o ruku mě namíchla. Neměl by to vždy vyslovit muž?“
Když zpracoval prvotní šok a oklepal se z neomalenosti své zřejmě už bývalé přítelkyně, začal Ivo přemýšlet. Nechtěl žít se ženou, která ho takto přitiskla ke zdi. Zároveň ale cítil zodpovědnost za své dítě.
Alimentům ano, svatbě ne
„Vlastně jsem se na to malé těšil. Domluvili jsme se, že až bude trochu větší, požádáme o střídavou péči, aby také poznalo tátu,“ usmívá se Ivo.
Andree navrhl, že ji i dítě plně zabezpečí, ale brát si ji nebude. Nakonec souhlasila, i když se jí do stavu svobodné matky příliš nechtělo.
„Možná kdyby po oznámení těhotenství bezprostředně nenásledovala žádost o moji ruku, dopadlo by to jinak,“ zamýšlí se Ivo. „Tohle mě zkrátka rozhodilo,“ uzavírá.
Ivo si myslel, že po tolika společných večerech a nocích svoji přítelkyni zná velmi dobře, ale po tomto večeru mu došlo, jak moc se mýlil.
„Nevylučuji, že se ještě někdy dáme opět dohromady, to by se ale Andrea musela od základu změnit. I když i to je vlastně možné. Uvidíme, co s ní udělá náš syn,“ přemýšlí nahlas Ivo, zatímco Andree končí poslední měsíc těhotenství a řeší, jestli chce mít otce svého dítěte u porodu.
Autor: Kamila Mertlová
