Seznamování mi nikdy moc nešlo. Byl jsem odjakživa plachý a stydlivý, často jsem čekal, že druhá strana udělá onen pověstný první krok, jenže jak je u žen známo, ony očekávají totéž od nás mužů. Proto jsem v lásce nikdy moc štěstí neměl, ba spíše naopak. Když se mi nedařilo v seznamování se tzv. tváří v tvář, zkusil jsem si založit profil na internetové seznamce a doufal, že tady na mě konečně čeká ta pravá.
Nejdříve jsem se rozkoukával
Založit si profil na seznamce zvládne i dítě. Je to strašně jednoduché, možná i proto se to tam hemží mnohdy i pochybnými individui. Několik dní po založení profilu jsem se jen tak tiše rozkoukával. I když mě za monitorem mého notebooku nikdo neviděl, byl jsem stále nervózní jen z pouhé představy, že bych některé z těch žen či dívek měl poslat zprávu. Proto jsem první dny volil taktiku tichého pozorovatele, který mapuje terén a zjišťuje, jak to vlastně celé funguje.
Několik dní jsem váhal, zda jí vůbec napsat
Během prohlížení jednotlivých profilů jsem narazil na profil patřící jisté Renatě. Krásná brunetka stejně stará jako já, která bydlela v sousedním městě, věnovala se focení a milovala knížky. Hned mi padla do oka a já sám sebe několik dní přemlouval, abych jí vůbec napsal. Několik dní jsem se stále dokola vracel k jejímu profilu a odhodlával se k tomu, abych již tolikrát napsanou zprávu, kterou jsem zatím pokaždé zase smazal, konečně té krásné dívce poslal.
Zdroj: 123RF.COM
Psali jsme si ve dne v noci
Na odpověď od Renaty jsem nečekal dlouho, ozvala se hned druhý den. Naše první zprávy byly sice trochu rozpačité, ale velmi rychle jsme našli stejnou notu a pak už to šlo jako po másle. Dopisovali jsme si dlouhé hodiny, psali jsme si ve dne v noci. Čím déle jsem si s ní psal a čím více jsem ji poznával, tím více jsem cítil, že se do ní zamilovávám.
A tak se to stalo. Zamiloval jsem se do profilu na seznamce a pár fotek, které měla Renata na profilu. Ačkoli jsem ji nikdy neviděl a znal ji jenom „přes písmenka“, miloval jsem ji den ode dne více.
Odhodlal jsem se ji pozvat na rande
S Renatou jsme si psali dlouhé čtyři měsíce, během kterých jsme si navzájem svěřili mnoho informací. Já cítil, že jí můžu říci cokoli, proto jsem se jí svěřoval prakticky se vším. Možná i proto jsem se překonal a pozval ji na rande. Na skutečné rande, kde bychom se po tak dlouhé době konečně viděli tváří v tvář.
Na rande jsem dorazil se srdcem v krku. Divoce mi bušilo a snažilo se utéct z hrudního koše. Stále jsem vyhlížel krásnou brunetku. Jenže ta nepřicházela.
Napálil jsem se
Zdroj: 123RF.COM
Po půl hodině čekání jsem si začínal myslet, že si to Renata rozmyslela a jednoduše nepřijde. A pak přišel šok. Ke stolku naproti mně se posadil starší muž s pořádným pivním mozolem místo břicha, pár chlupy místo vlasů na mastné hlavě a s dírami po zubech v úsměvu. Nejdřív jsem si myslel, že je to omyl, že se třeba jen spletl. Jenže nespletl, on přišel na rande.
Nechal jsem se napálit. Zamiloval jsem se do falešného profilu. Čtyři měsíce jsem ze sebe dělal pitomce a vůbec netušil, jaká je vlastně realita. Bylo mi zle při představě, co všechno jsem mu řekl v přesvědčení, že se svěřuji Renatě, nebo o čem všem jsme si psali, když jsem si myslel, že píšu krásné brunetce. Ještě ten den jsem profil na seznamce smazal a zařekl se, že tohle už tedy nikdy více.
Jakub, Jihlava
Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autor: Nikol Kolomazníková
