Jan s Karolínou žijí už tři roky ve společném bytě. Těšili se, až se konečně osamostatní a budou jenom spolu. Po dokončení školy se jim podařilo najít bydlení, které mají blízko zaměstnání, pošty, doktorů i obchodů. Donedávna si mysleli, že je to nejideálnější byt v širokém okolí.
Tři roky žili ve dvoupokojovém bytě šťastně. Nikdy neměli problém s majitelkou bytu, nájem platili včas, se sousedy se na chodbě pozdravili a více si jich nevšímali. Jenomže před třemi měsíci se do bytu pod nimi přistěhoval pár nevrlých postarších manželů.Vadí jim, že pereme dvakrát týdně. Prý jim strop padá na hlavu
„Už když jsem pána potkal ve výtahu, byl mi nesympatický. Představil jsem se mu a on sice odpověděl, bylo na něm ale vidět, že ho vyloženě obtěžuji. A to jsem ještě neznal jeho ženu,“ popisuje manžele Jan. Hned po týdnu měl tu čest poznat oba mnohem blíž, když zaklepali na jeho dveře. „S přítelkyní jsme si nejdřív mysleli, že chtějí s něčím pomoct. Oni se nás ale místo toho zeptali, jestli si uvědomujeme, jak hlučnou pračku máme.“
Zdroj: 123RF.COM
Jan sousedy ujistil, že pračka není o nic hlučnější než jiné, omluvil se však a slíbil, že ji něčím podloží. Při dalším praní však ani koberec nepomohl a nepříjemní sousedé klepali znovu. „Že prý, když máme tak hlučnou pračku, máme prát jednou za čtrnáct dní. Takhle jim prý strop padá na hlavu hned dvakrát týdně a je to štve.“
Zdroj: 123RF.COM
Jan s Karolínou sousedy upozornili, že perou v denní době, ani brzy ráno, ani v noci. Navíc chodí do práce a potřebují čisté oblečení. Rozhodli se, že nebudou poslouchat směšné požadavky, a narovinu manželům odpověděli, že si budou prát, kdykoli budou chtít. „Jejich chování bylo drzé a neslušné. Neměli jsme důvod s nimi vyjednávat,“ dodává Jan.
Od té doby každý týden sundáváme ze dveří hanlivé plakáty
„Hned druhý den jsme objevili na dveřích nápis, který nás žádal, abychom si koupili novou pračku. Přešli jsme to s úsměvem. Jenomže plakátů začalo přibývat,“ říká Jan. Sousedé téměř každý týden na dveře nalepili cedulku s upozorněním na hlučnou domácnost. Když se Jan s Karolínou nebránili, přitvrdili. „Začali nám na papírech sprostě nadávat. Nikdy jsme je sice neviděli při činu, protože se tam papírek objeví obvykle v noci, jsme si ale jistí, že to dělají oni.“
Jan s Karolínou se rozhodli situaci neřešit. Každé ráno sundají ze dveří lístek s nadávkami, schovají ho do šuplíku k jiným a doufají, že ostatní sousedé vzkazy nečtou. „Je to ponižující. Ale když jsme je prosili, aby s tím přestali, tvrdili, že o ničem neví. Je jasné, že lžou,“ stěžuje si Jan. Dodává, že už je napadlo zajít s problémy na policii, jenomže v tomto případě by se pravděpodobně jejich spory nikdo nezabýval.
Autor: Šárka Cvrkalová
