Chtěl si užívat života a nad rodinou se zamýšlet až za několik let. Místo toho ho teď čeká nechtěné otcovství. Jan se cítí více jako dobrodruh a pohodář než jako někdo, kdo by chtěl řešit problémy s potomkem. Donedávna si myslel, že to své přítelkyni vysvětlil jasně.
„Mám rád svůj klid a svoje soukromí. S přítelkyní bydlíme v malém bytě, kde se i ve dvou sotva hneme. Opravdu si nedovedu představit, že sem přivedeme ještě děcko,“ říká Jan.
Byl jsem k ní upřímný. Ona mi lhala
Jan s Olgou mluvil o dětech několikrát. Když na téma došlo, vždy jí jenom připomněl, že mají času dost. Že by raději podnikl ještě pár dovolených k moři ve dvou. O rodinu se chtěl začít starat za pět let. „Souhlasila. Stále mi říkala, že to chce stihnout před čtyřicítkou. Ale jelikož je o tři roky mladší než já, tak to pro mě znamenalo času dost. Nejsem si jistý, jestli dítě vůbec zvládnu. Ani jestli je pro mě ona po dvou letech ta pravá,“ přiznává se.
Jan sám sebe popisuje jako člověka žijícího přítomností. Nemyslí na to, co bude. Chce si užívat. Jenomže s dítětem to podle něho končí. Proto byl rád, že i Olga souhlasila. Jenomže nepočítal s tím, že potomek přijde takto brzy. „Prostě za mnou přišla s tím, že čeká miminko. Asi očekávala, že budu mít radost. Když jsem se jí zeptal, jak je to možné, tvářila se zklamaně. Přiznala ale, že už nějaký čas nebere prášky.“
Prý se bála, že mě nikdy nepřesvědčí
Jan považuje chování Olgy za zradu. Domluvili se jasně, že budou o rodině smýšlet později. Ona i tak udělala všechno pro to, aby otěhotněla. „Kdyby mi řekla, že se to stalo náhodou, možná bych tomu i uvěřil. A asi bych to přijal. Ale ona se mi narovinu přiznala. Že prý by mě nikdy nepřesvědčila. A dítě moc chce. Jenomže já nebyl ani připravený na to, že spolu zůstaneme. Mluvil jsem o budoucnosti čistě teoreticky,“ říká Jan.
Olgu samozřejmě miluje. Je s ní ale zatím pouhé dva roky. Je podle něho předčasné dělat závěry o tom, zda spolu zůstanou. „Máme malý byt. Já mám mizernou práci. A s Olgou se teď navíc hodně hádáme, protože na mně vidí, že z dítěte nejsem nadšený. Chci být otcem, ale chtěl bych jím být, až budu připravený. V situaci, ve které jsem teď, vlastně vůbec nevím, co mám dělat.“
Autor: Šárka Cvrkalová
Názor odborníka
Tento případ jen podtrhuje důležitost komunikace. Jan může mít pocit, že se na věcech s Olgou jasně dohodli, avšak je i docela možné, že celá jejich komunikace probíhala na takové úrovni, kde nebyly jasně a konkrétně řečeny důležité věci. Co to například znamená děti před čtyřicítkou? Pro něj to možná znamenalo ve 39, pro ni příští léto. V tomto případě platí, že kvalita vítězí nad kvantitou. Pokud se tedy o situaci opravdu jasně a detailně bavili, pak vyvstává otázka: Co se z pohledu Olgy změnilo? Proč měla Olga pocit, že by Jana nikdy nepřesvědčila? Proč měla pocit, že musí přikročit k manipulaci či neupřímnému jednání?
Skutečnost, že mu o svém rozhodnutí ohledně prášků neřekla, vážně narušuje důvěru ve vztahu. Jen stěží to vnímat jinak než jak popisuje Jan, jako zradu. Jedná se o selhání komunikace, ať už způsobené strachem, pochybami, úzkostmi nebo jinými pocity. Může mít až tak závažné následky, jako se lze dočíst výše. Je možné, že se Olga obávala o svůj vztah s Janem a chtěla si jejich vztah pojistit dítětem jakožto společným pojítkem, a tak přikročila místo slov rovnou k činům. Tím Jana zatlačila do kouta a odpověď, kterou si tímto vynutí, nemusí být taková, jakou chce slyšet.
Přes to všechno je nutné, aby si Jan ujasnil několik věcí. Dokáže Olze po této zkušenosti důvěřovat? Je potrat reálnou možností? Chce s ní nadále zůstat, je Olga někdo, koho si dokáže představit jako matku svého dítěte? Nelze asi popřít, že dítě do značné míry člověka omezuje. Zároveň je ale potřeba zmínit, že na dítě není nikdy nikdo zcela připravený a představy lidí mohou být značně odlišné od skutečnosti. Je potřeba přijmout zodpovědnost vůči sobě, svému svědomí, své partnerce i svému nenarozenému dítěti, a to pro každého člověka znamená něco jiného.
