Jan se se svou ženou často hádal. Brzy po svatbě totiž přišel na to, že žije spíše životy jiných lidí než svým vlastním. Jak? Neunikne jí žádný drb a všem se plete do jejich osobních věcí.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Hned v úvodu e-mailu, který nám přišel do redakce, Jan přiznává, že chování své ženy už přestává tolerovat. Kdykoli s ní o něčem mluvil, dozvěděl se spoustu informací o ostatních.
Jeho žena přitom nedokáže řešit vlastní problémy a kompenzuje to tím, že strká nos do osobních věcí zbytku světa. Když začala kontrolovat každý jeho krok, rozhodl se pro pomstu.
Hrabala se mi ve věcech, byla jako stíhačka
Dokud Janova žena řešila všechny kolem sebe, nějak to přežíval. Jakmile se ale začala montovat do jeho života, byl nevrlý, naštvaný a hodně se s ní hádal.
„Devadesát procent našeho manželského života tvořily hádky na téma toho, že strká nos do cizích věcí. A když jsem jí řekl, jak mě to štve, začala být nepříjemná i na mě,“ přiznává čtenář.
„Kontrolovala mi zprávy, psala mým kamarádům, zda jsem skutečně s nimi, když jsem jí řekl, že jdu na pivo. Byla jako stíhačka, podezírala mě, že jí lžu, neměl jsem žádné soukromí.“
Jan se několikrát pokusil dát své ženě najevo, jak moc mu to vadí. Dokonce naznačil, že by ji to mohlo stát manželství, pokud se nezmění. Ale ona pokračovala ve svém chování.
„A tak jsem se rozhodl, že jí budu dělat to samé. Že jí budu na každém kroku kontrolovat, že jí ukážu, jak strašné takové chování je. Jenže jsem nečekal, že se to otočí proti mně.“
Možná bylo lepší nevědět
Nejdřív to šlo podle Jana skvěle. Manželce četl zprávy, psal jí, kdykoli odešla z domu, nechával jí dokonce vzkazy na záznamníku v mobilním telefonu, což už podle jeho slov dnes nikdo nedělá.
„Po pár dnech mi začala vyčítat, že ji nenechám na pokoji. Že strkám nos do cizích záležitostí a měl bych se uklidnit,“ říká. „Z toho jsem byl šťastný, to bylo to, čeho jsem chtěl docílit.“
Jenže o pár dnů později zkusil Jan trik s kontaktováním kamarádky. Tak, jako jeho žena volala kamarádům, když byl venku, i on se spojil s kamarádkou, se kterou měla ten den být na večeři.
„Nebyly spolu. Pak jsem si dal dvě a dvě dohromady a zapátral jsem. Vyšlo najevo, že je mi moje manželka nevěrná. Možná, že kdybych se do jejích věcí nemíchal, mohl jsem žít ve šťastné nevědomosti.“
Jan chtěl dát své ženě lekci, ale místo toho ji udělil sám sobě. Co bude dělat s manželstvím, ve kterém je nešťastný, a ve kterém mu navíc žena zahýbá, to už v e-mailu nepíše.
Autor: Šárka Cvrkalová
