Častokrát z úst svých kamarádů slýchávám, jak si stěžují na své manželky a partnerky a nejsou spokojení s tím, jak vedou jejich domácnost. Při podobných debatách, při kterých kamarádi hází špínu na své ženy, které doma neuklízí dle jejich představ, jen tiše sedím. Klidně bych si to s nimi totiž vyměnil.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Zatímco jim nestačí, že jejich manželky zvládají úklid domácnosti za pochodu, a vyčítají jim nějaký ten prach nebo drobek na podlaze, já mám doma hotový extrém. Moje žena je totiž úklidem posedlá. A to je teprve peklo!
Nepovažuji se za bordeláře, ale moje žena ho ze mě dělá
Sám za sebe mohu tvrdit, že se nepovažuji za kdovíjakého bordeláře, který by za sebou nechával ponožky na podlaze nebo neodnesl nádobí.
Ba spíše naopak. Pocházím z početné rodiny, mám sedm sourozenců a odmalička mě rodiče vedli k tomu, že si po sobě musím uklízet.
Nikdy jsem proto nepochyboval, že jsem docela čistotný člověk. Moje žena, kterou jsem si před třinácti lety vzal, mě však každý den přesvědčuje o naprostém opaku.
Je posedlá úklidem. U nás doma by se dalo jíst z podlahy
Po práci se rád vracím do uklizené a doslova načančané domácnosti. Je příjemné přijít domů, kde to krásně voní a kde se člověku na ponožky nelepí drobečky.
Moje žena to ale dle mého názoru s úklidem přehání. Sama to ale nevidí, hledá chyby na druhých a vyčítá mně i dětem, že jsme neskutečná čuňata.
Nebudu přehánět, když řeknu, že u nás doma by se dalo z podlahy jíst. Která jiná žena je schopná dvakrát denně vytírat podlahu všemožnou dezinfekcí? Ano, snad jedině ta moje.
Klidně bych si to s kamarády vyměnil. Oni nemají představu, co je to peklo
Když jdu s kamarády do hospody, často si na své protějšky stěžují. Vadí jim například, když večer zůstane nádobí ve dřezu. Nebo když je suché prádlo na sušáku dva dny a neuklidí se hned.
Vždycky se jen usmívám nad jejich řečmi, že život s takovými manželkami je peklo. Že to doma nemají špíg nýgl krásně čisté. Oni totiž netuší, v jakém pekle žiji já.
U nás doma neexistuje, aby se hrníček položil na stůl bez podtácku. Nestane se, že se oblečení nedá hned po příchodu domů do skříně. Žena nesnese, když se ručník pověsí špatně. Vyvádí, kdykoli já nebo naše děti odložíme nádobí do dřezu.
Život po boku takového maniaka na úklid a čistotu není procházka růžovým sadem. Neustále jste ve střehu, kdy vám za co vynadá – i kdyby to mělo být jen za to, že vám upadne granulka cukru na kuchyňskou linku. Přesto ji ale miluji, ačkoli přiznávám, že mi tou posedlostí kolikrát pije krev.
Autor: Nikol Kolomazníková
