David je můj kamarád už od vysoké školy. Nikdy by mě nenapadlo, že mi bude něco zatajovat. Myslel jsem, že mu můžu věřit a že by mi řekl všechno. Stejně tak jsem smýšlel i o své dceři. Je jí sice devatenáct a samozřejmě už mi nemusí říkat všechno, nikdy ale neměla důvod mi nedůvěřovat.
Já i manželka jsme pro ni udělali vše. Dosud bydlí s námi. Domů si samozřejmě přijde, kdy chce, a nevyzvídáme, s kým chodí dlouho do noci po městě. Jenže nedávno jsem zjistil, že jak ona, tak můj nejlepší přítel mi tajili jedno velké společné tajemství.
Potkal jsem je ve městě. Viděl jsem, jak se drží za ruce
Jel jsem do elektra. Jenomže v tom, kde nakupuji obvykle, bylo zavřeno, a proto jsem musel cestovat přes celé město do jiného. V této části se nikdy moc nepohybuji a dcera to dobře ví. Proto byla dost překvapená, když jsem se objevil naproti ní na ulici. Překvapený byl i její doprovod. David se s mou dcerou držel za ruku, a i když ji okamžitě pustil, jakmile si mě všiml, já to zaregistroval.
Pozdravil jsem a zajímal se, co tam spolu dělají. David rozpačitě zareagoval, že šli vlastně jenom nakupovat. Ale moje dcera pochopila, že se s takovou odpovědí nesmířím. Odhodlala se tedy říci mi pravdu. S Davidem se vídá už delší dobu a prý ho miluje.
Doma jsem vše probral s manželkou. S jejich vztahem nesouhlasíme
Požádal jsem je, aby přišli na večeři společně, že s nimi celou událost probereme. Ženě jsem doma vše řekl, abych ji na to připravil. Ani jednomu z nás se vztah nelíbí. David je sice sám, ale je o více než dvacet let starší a naše dcera by si měla najít spíš někoho sobě rovného, s kým najde budoucnost. Tak jsme naši myšlenku také prezentovali při společné večeři.
Rozhodli jsme se, že pokud chtějí dál pokračovat v tom, co dělají, měli by si najít společné bydlení a zjistit, zda jim vztah bude opravdu klapat. Myslíme si, že naše dcera tak brzy pochopí, že s Davidem být nechce. Dcera s námi od toho dne nemluví. David mi několikrát volal, ale já se vymlouvám, že na společné pivo nemám čas.
Autor: Šárka Cvrkalová