Jan se na naši reakci obrátil se svým příběhem, aby se podělil o to, jak se z elitářského a arogantního člověka stal člověkem pokorným. Všechno zkrátka nejde vždy podle plánu a jsou věci, které neovlivníme ani penězi.
Všechno se zdálo perfektní
„Narodil jsem se do docela zámožné rodiny a převzal jsem firmu po otci. Bylo to krátce po mých studiích. Dnes můžu říct, že jsem tehdy byl mladý suverénní floutek, ale ono je to tak docela namístě, pokud chcete vést velkou firmu,“ uvádí Jan na začátku svého vyprávění. Postupně dál budoval firmu, dařilo se mu a užíval si života docela dlouhou dobu, než si našel přítelkyni, se kterou se oženil.
„Na vysoké škole jsem balil jednu holku za druhou. Měl jsem všechno, tak po mně letěly. Je pravda, že Lucku jsem si tehdy nebral z lásky, ale zase v tom byly zištné důvody a byla taky dost hezká. Postupem času se mezi námi láska vybudovala a taky se nám narodily dvě holky.“ Vypadalo to, že se nemůže nic pokazit, skvělý život, fungující vydělávající podnik, manželka a děti. Naneštěstí se později Janovi život otočil úplně naruby.
Firmě se přestalo dařit
„Když začala v České republice krize, bylo potřeba, abych se s tím jako majitel a ředitel podniku nějak vyrovnal. Vymyslel jsem strategii, jak několik let překonat, a vzal si další provozní úvěry od různých bank. Tehdy jsem byl ještě těžce nad věcí a věřil, že to nebude problém.
Jenže krize se prohloubila a moje strategie selhala. Tehdy jsem byl nucen rapidně snížit počet zaměstnanců. To už mi začalo být trochu líto, když jsem musel vyhodit i dlouholeté pracovníky, které jsem znal osobně,“ sdělil nám dále Jan. Jeho firma postupně upadala. Jan musel začít prodávat i svůj majetek, aby firmu uživil.
Mohl jsem přijít o to nejcennější
Selhání firemní strategie byl jen začátek. „Všechno se to pak semlelo hrozně rychle. Když mi manželka oznámila, že jí našli rakovinu, naprosto jsem se z toho psychicky zhroutil. Naše dcery se ze všeho musely začít léčit s těžkými depresemi na psychiatrii. Jedna se dokonce pokusila o sebevraždu.
Já byl naprosto bezradný. Nevěděl jsem, zda bude moje žena žít a zda budeme mít za co žít. Firmu jsem nakonec pod tlakem věřitelů prodal. Ještě nějaké peníze zbyly. Založil jsem neziskovku na podporu rakoviny. Mojí ženě odoperovali nádor, zdá se to ustálené, ale nikdy nevíte. Já jen vím, že už nebudu takový jako dřív,“ končí svůj příběh pan Jan.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autor: René Podhrázský
