Zřejmě to zná každý, kdo byl někdy v dlouhodobém vztahu. Ne vždy jde všechno jako po másle. Záleží jen na nás, jakým způsobem se s tím vyrovnáme. Někdy naše cesta pokračuje společně a někdy si vybíráme svoji vlastní.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Malé neshody začaly už před léty
„S Milenou jsme se vlastně nebrali z čisté lásky. Oba dva víme, že život není pohádka jak v televizi o Vánocích. Bylo nám už přes čtyřicet, já po dvou rozvodech a ona rozvedená jednou. Spoustu věcí jsme už měli vyřešených a docela jsme si rozuměli,“ uvedl pan Jan.
Janovi bylo zřejmé, že Mileně na něm imponují hlavně peníze, kterých měl dostatek na to, aby si mohli žít relativně spokojeně. „Bylo mi to jasné. Co by tehdy na mě jinak viděla? Mně to ale nevadilo, protože jsem nechtěl být na stará kolena sám.“
Na začátku si Jan nevšímal toho, co by mu do budoucna mohlo na vztahu s manželkou vadit. Problémy začaly vyplouvat až po nějaké době.
„Nejhorší bylo, když mi po čase začala diktovat, co mám dělat. Jsem docela samorost a to jsem si nikdy nenechal líbit,“ tak začaly jejich první neshody.
Vydržím hodně, protože mám trénink
„Nějaké ty šarvátky se vždycky najdou, navíc jsem tak vycepovaný z těch předchozích dvou manželství, že vydržím ledacos, ale bylo to čím dál horší,“ pokračoval Jan.
Jeho manželka mu dělala scény. „Už jsem nevěděl, jak na to mám reagovat, tak jsem se stáhl a neříkal raději nic. Byla schopná na mě řvát v obchodě kvůli tomu, že jsem vzal místo vozíku košík.“
Situace se sice nevyhrotila do extrémních hádek a domácího násilí, jejich soužití se ale dostalo do stavu tiché domácnosti, kdy by se dalo napětí krájet.
„Já jsem byl docela rád, že mám klid, ale podle pohledů manželky a toho, jak se na mě dívala, jsem poznal, že by mohla jednou taky prasknout vzteky,“ prohlásil Jan a nenápadně se pousmál.
Vážně jsem přemýšlel o rozvodu
„Dostal jsem se do stavu jako těsně před oběma rozvody, které jsem už absolvoval. Byl jsem s tím docela smířený a čekal, kdy žena přijde s tímto nápadem.“ Jan dodal, že by byl rád a nesl by to v pohodě, protože by alespoň nemusel z tohoto manželství platit alimenty.
„Pamatuji si, jak jsem jednou přišel domů z práce a žena neseděla u televize, ale místo toho měla nachystanou večeři. To se už dva roky vůbec nestalo.“ Milena mu uvařila jeho oblíbené jídlo, ale pořád toho u večeře moc nenamluvili.
„Něco na tom bude, že s plným žaludkem se hned lépe přemýšlí,“ smál se. Možná proto počkala s tím návrhem až po večeři.
„Řekla mi, že naše soužití je pro ni pořád důležité a že by to chtěla nějak řešit. Já jsem, popravdě, čekal, že mi po večeři dá na stůl rozvodové papíry, ale ona ne.
Řekla mi, že nás objednala do manželské poradny, to by mě teda nenapadlo vůbec,“ směje se Jan. „Tohle mi žádná bývalka ještě nenabídla, tak proč to nezkusit, třeba nás to zase sblíží.“
Autor: René Podhrázský
