Jaromír je aktivní muž, jemuž by předdůchodový věk nikdo nehádal. Se svojí ženou a nejmladší dcerou žijí poměrně spokojeným životem na malé vesnici, kam je jezdí navštěvovat starší děti. Vše by se zdálo být idylické, kdyby čas od času stojaté vody nezvířila neuvěřitelná příhoda.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Dítě na důchod
„Aničku jsme si pořídili poměrně pozdě. Mně bylo lehce pod padesát, manželce o něco méně. Navíc jsme měli už dva starší syny,“ vzpomíná Jaromír na příchod své dcery na svět.
Neplánovali sice další těhotenství ani dítě, ale když už se to podařilo i přes jejich pokročilý věk, byli rádi a doufali, že konečně přijde vysněná holčička.
„Opravdu se to povedlo. Najednou jsem v náruči držel dceru a přemýšlel, jak ji zabezpečím a kolik mi vlastně bude, až ona bude maturovat,“ zaleskne se Jaromírovi slza v oku.
Jak dcera rostla, dělala jim samou radost, skvěle se učila, sportovala, hrála na kytaru. Prostě ideální dítě. „Trochu jsme ji rozmazlovali,“ konstatuje Jaromír. „Chtěli jsme jí dopřát jen to nejlepší.“
Mladistvý vzhled i elán
„Jak dcera rostla, my jsme stárli. Ale vůbec jsme si to neuvědomovali, držela nás v kondici a nedovolila nám ani na chvilku pomyslet na to, že nás něco bolí,“ usmívá se Jaromír.
Jezdili pravidelně do hor, k moři a užívali si více než dřív. Přitom samozřejmě vzkvétal i jejich milostný život. „Jako za mlada,“ pomrkává Jaromír.
„Když jsem přemýšlel, co manželce daruji k narozeninám, napadl mě vibrátor. Přece jen výbavu na turistiku už jsem jí koupil, nové kolo také měla. Vybavení na společně strávené intimní chvíle se tak nějak nabízelo.“
Kam zmizel dárek?
„Když se blížil den manželčiných narozenin, nemohl jsem dárek najít,“ kroutí hlavou Jaromír. „Nechápal jsem to, ukryl jsem ho pečlivě do skříně a on zmizel.“
Hledal opravdu všude. Manželky ani dcery se zeptat nemohl, tak pátral na vlastní pěst. „Nedalo mi to a mrkl jsem i k dceři do pokoje. Vysunul jsem šuplík jejího nočního stolku a byl tam,“ nevěří Jaromír dodnes.
„Ani ve snu by mě nenapadlo, že si ho „půjčí“ naše malá. Co s ním asi dělala?“ koulí očima Jaromír. „Měl jsem ji pořád za malou holčičku, ale došlo mi, že už tak malá vlastně není,“ konstatuje.
Vzal vibrátor z dceřina nočního stolku a pečlivě ho zamkl u sebe. „Čekal jsem na její reakci, ale ani nemrkla,“ usmívá se. „Nic jí říkat nebudu, ale asi si budu muset dávat pozor, co před dcerou říkám a jak se chovám. Jen doufám, že onu hračku ještě nevyzkoušela, přece na ni má ještě čas,“ uzavírá Jaromír.
Autor: Kamila Mertlová
