Chyba, kterou Jaroslav udělal, ho v podstatě stála svobodu. Čtenář si na jednu stranu uvědomuje, že si to tak trochu zaslouží, na druhou stranu ale ví, že takhle dlouho žít nedokáže. Proto se svěřil se svým příběhem a obrací se s žádostí o radu na ostatní.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Jednou jedinkrát ve svém životě jsem ji zklamal. Vím, že nevěra se nedá vzít zpátky, ale nikdy předtím jsem jí nedal ani důvod žárlit. Bylo to v opilosti a nikdy by se to neopakovalo,“ popisuje čtenář situaci.
Jenomže přes to všechno je v současné chvíli pod kompletním dozorem své ženy. Nemůže si pomalu ani dojít na záchod, pokud jí to neoznámí. Je to podmínka pro další soužití s ní.
Chtěla se se mnou rozvést
Když se Miriam dozvěděla, co její muž provedl, měla jasno. Okamžitě mu řekla, že se s ním chce nechat rozvést. Nevěra je zkrátka něco, co nebude tolerovat. On ji tehdy prosil, že udělá cokoli, aby zůstali spolu.
Jenže jeho žena se přesto sbalila a na čtrnáct dní odešla. Když se vrátila, oznámila mu, že pokud s ní chce dál být, bude muset dodržovat určitá pravidla. A on bezmyšlenkovitě souhlasil.
„Zpočátku mi to nepřišlo tak strašné. Chápal jsem, že si to zasloužím. A měl jsem dojem, že by ji to kontrolování mohlo po týdnu přejít. Jenomže je to už půlrok od oné události a já jsem dodnes úplným vězněm,“ vysvětluje Jaroslav.
Jsem pod naprostou kontrolou
Jaroslav připodobňuje svou současnou situaci vězení. Podle jeho slov musí manželce říkat kam jde, s kým a proč. Ona si to pak ještě několikrát překontroluje u kamarádů.
Jeho pracovní doba visí doma na ledničce a na cestu z práce a do práce má přesně půl hodiny. „Pokud vyrazím ráno dřív, že si koupím něco k jídlu, je schopná se obléknout a jít do obchodu se mnou,“ dodává čtenář.
Kromě toho všeho mu žena hlídá i telefon a sociální sítě. Kdykoli si Jaroslav s někým píše, ona o tom má přehled. „Nemám žádné soukromí. Kvůli jednomu úletu je můj osobní život v troskách.“
Stojí mi to za to?
Jaroslav uvažuje o tom, zda mu takový vztah ještě vůbec stojí za to. Zatímco dříve se se ženou občas pohádali, ale stále cítil její lásku, v současné chvíli má dojem, že spolu jsou spíše ze zvyku.
„Nechtěl jsem, aby mě opustila. Ale přijde mi, že mě už nemiluje. A čím víc mě hlídá, tím víc si uvědomuji, že moje pocity k ní jsou smíšené. Vůbec nevím, co bych měl dělat. Nechci ji opustit, ale ani nechci žít tak, jak právě žiju,“ vysvětluje.
„Chyby dělá každý, ale odpouštění je také součástí vztahů. Už jsem se poučil dost, pokud mě chce hlídat do konce života, nezvládnu to. Co byste na mém místě dělali vy?“ ptá se.
Jaroslav v současné chvíli přemýšlí, jak dlouho ještě čekat, že se něco změní. Se ženou mluvil o situaci mnohokrát, ona mu ale jen vždy připomněla, čím se provinil. „Začínám mít pocit, že z nás dvou je na vině našeho mizerného vztahu teď více ona,“ píše závěrem.
Autor: Šárka Cvrkalová
