Jarda žije ve spokojeném manželství již několik let. Se ženou mají dvě děti, které postupně vyrůstají z plínek a těší se, až půjdou do školy. V manželství dosud nebyly žádné vážné konflikty, až na jeden, který ale přetrvává o to déle.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Na babiččinu kuchyni se nedá zapomenout
Jarda miluje jídlo. „Když jsem byl malý, jezdili jsme k babičce na víkendy a ta její svíčková, to bylo něco neopakovatelného,“ sbíhají se Jardovi sliny. „Každé sousto bylo jako pohádka, prostě nebe v hubě, jak by řekl klasik,“ zasnil se Jarda.
Výborně vaří i Jardova máma, a on proto tak nějak automaticky očekával, že se v kuchyni umí otáčet všechny ženy. Když potkal Fany, nečekal, že by něco mohlo být jinak.
„Byla to láska na první pohled,“ přiznává Jarda. „Potkali jsme se na venkovské tancovačce, když jsem byl u babičky, a po několika letech chození jsme se vzali,“ upřesňuje.
Idyla až do první večeře
Zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že by ve vztahu mezi Jardou a Fany bylo něco špatně. Scházeli se odpoledne po práci, trávili spolu večery a pak šli každý zase domů. Společné bydlení jsme plánovali až se svatbou. A možná právě to byl kámen úrazu.
„Pokaždé jsme se zašli najíst někam ven. Jednou platila ona, jednou já,“ říká Jarda, „aby to bylo fér.“ Fany totiž nesnášela, když za ni muž večeři platil.
„Když jsme se vzali, myslel jsem, že to bude jinak, že začne vařit a starat se o mě,“ vysvětluje Jarda své rozčarování. Nastal ale pravý opak. Fany kupovala hotovky, které jen ohřála, a když bylo nejhůř, objednala pizzu.
„Těšil jsem se na poctivou domácí kuchyni a to, co mě čekalo, mi vyrazilo dech,“ přiznává se Jarda. „Přesto jsem se kvůli tomu nechtěl rozvádět,“ vysvětluje.
Kurz vaření se moc nepovedl
„Řekl jsem si, že jí s tím zkusím pomoct, a koupil jí kurz vaření,“ vzpomíná Jarda. Hned po první lekci ale přišla pandemie a kurz byl odložen.
„Byl jsem z toho zoufalý. Hlavně tedy z toho, co Fany dokázala dát na talíř,“ přiznává Jarda. „Jednou mi chtěla udělat radost a uvařit svíčkovou,“ pokračuje. „Jelikož ji ale nikdy nedělala, koupila ji hotovou v pytlíku a jen rozmíchala s vodou,“ hořekuje Jarda. „Takový utrejch jsem dlouho nejedl,“ konstatuje.
„V té chvíli mi praskly nervy a já jí to hodil na hlavu,“ vzpomíná Jarda, který byl již zoufalstvím bez sebe. „Nechápal jsem, jak tohle někdo může jíst,“ kroutí hlavou.
„Zeptal jsem se jí, jestli to jedí také děti,“ krčí rameny Jarda. „Prý ano, a dokonce jim to chutná,“ nechápe. „Chudinky, nic jiného nikdy nepoznaly,“ hledá Jarda důvody toho, proč jeho děti jedí něco, co by sám nepozřel.
Jarda se nakonec chopil vařečky a rozhodl se, že se naučí vařit sám a alespoň zčásti tak dobře jako jeho máma a babička.
Autor: Kamila Mertlová
