I když se vám lidé smějí kvůli vzhledu, díky své povaze můžete často celou situaci obrátit. Důkazem toho je Jindra, který na základní škole trpěl posměšky od ostatních dětí. Dnes je z něho ale vysokoškolák, kterému každý závidí jeho situaci.
Jindra se narodil jako třetí syn. Když začal chodit na základní školu, jeho bratři už byli na vyšším stupni. Jak to tak u starších sourozenců bývá, neustále ho něčím popichovali. „Pořád se mi smáli,“ svěřuje se Jindra.
Byl jsem kvůli nim terčem posměchu
Jindrovi bratři měli vliv nejen na spolužáky ze své třídy, ale i na děti v jeho ročníku. „Pořád chodili k nám do třídy a říkali, že hledají malého ušopleska. Měl jsem tehdy opravdu odstáté uši, navíc mě matka stále stříhala na krátko, a tak to ještě víc vyniklo. Obvykle mi chtěli jenom říct nějakou vtipnou poznámku a odejít,“ říká Jindra, který ale dávno bratrům odpustil. Ví totiž, že ho měli vždy rádi a jenom si z něho dělali legraci.
Jenomže jejich vlivem si odstátých uší začali všímat i ostatní. „Ušoplesk se ze mě stal během prvního roku a zůstal mi až do deváté třídy. I když jsem měl kamarády, nikdo si nemyslel, že bych si dokázal najít holku. A já začal mít nízké sebevědomí, takže jsem se o žádnou ani nepokoušel,“ říká Jindra.
Střední přeběhla rychle, na vysoké jsem se seznámil s Lucií
Na střední škole se podle svých slov Jindra věnoval spíše studiu než dívkám. Pár spolužáků ze základky navíc nastoupilo na stejnou školu, takže mu jeho přezdívka delší dobu zůstala. „Už jsem se to snažil nevnímat. Neuráželo mě to. I když jsem si nechal narůst vlasy, jinak se oblékal a stal se ze mě celkem normální kluk, pro pár lidí jsem zůstal ušopleskem.“
Když nastoupil Jindra na vysokou, seznámil se s dívkou o rok mladší. Lucie se mu od začátku líbila a po pár týdnech se ji odvážil pozvat ven. „Byl jsem celkem překvapený, když souhlasila. Rozuměl jsem si s ní, hned na první schůzce jsem jí vyprávěl o svých těžkostech s přezdívkou. Smála se, ale takovým tím milým způsobem. Brzy jsme se dali dohromady.“
Jindra je od té doby mezi spolužáky proslavený. Nikdo jiný neměl odvahu Lucii pozvat na rande.
Nejen podle Jindry jde totiž o tu nejhezčí holku ze třídy, možná dokonce ze školy. „Na základce jsem byl všem k smíchu, teď je každému můj vzhled ukradený. Přišel jsem na to, že se nemusím stydět za to, jak vypadám, když jsem v srdci dobrý člověk.“
Autor: Šárka Cvrkalová
Názor odborníka
Závěr Jindrova příběhu zahřeje u srdce. Ano, někdy může být skutečně obtížné čelit posměškům či šikaně okolí, a to zvláště ve škole, kdy je jedinec vystaven novým situacím, velkému tlaku okolí a do toho všeho je ještě zmítán hormony. Jakákoliv odchylka od průměru může v takovém případě z člověka udělat terč posměchu. A jelikož první, čeho si člověk všímá, je většinou vzhled, pak je právě nejčastějším terčem právě fyzické vzezření.
Pokud takové popichování přetrvává, může se jednat o šikanu, kterou je ve škole třeba ihned řešit. Následky neřešené šikany mohou být totiž devastující a mohou vést až k psychickým problémům a sebevraždě. Každá škola by měla mít svůj režim preventivních opatření, jak v případě šikany postupovat a se šikanou se rychle a efektivně vypořádat. Nejdůležitějším faktorem je nebát se a o šikaně mluvit a informovat učitele či jiného dospělého.
Zpět však k závěru Jindrova příběhu, který má pozitivní vyústění. Atraktivita má spoustu složek a je to komplexní proces, který se v určitých ohledech pro muže a ženy liší. Existuje vtipné přísloví, které v sobě má něco z pravdy: “Muži se řídí tím, co vidí, proto se ženy líčí; a ženy se řídí tím, co slyší, proto muži lžou.” Rozdíly u mužů a žen ohledně vzhledu a mluveného slova nám ukazují mnohé výzkumy. Je třeba však zároveň nezapomenout na to, že pro dlouhodobé fungování vztahu je zapotřebí především důvěry, lásky, umět komunikovat a být upřímný k druhému, ale i k sobě samému.
