V práci jsem dostal nabídku odjet na necelý rok do zahraničí, kde jsem měl možnost vést jednu z našich firemních poboček. Vždycky mě lákalo zkusit si na vlastní kůži život za velkou louží, navíc odjet do New Yorku a řídit tamější pobočku znamenalo získat zase více zkušeností, což mi mohlo pomoci k povýšení tady u nás. Neváhal jsem proto ani minutu, ačkoli jsem se bál reakce své manželky. Ta mi slíbila, že na mě počká.
Byla to nabídka, která se neodmítá. Přišla teprve půl roku po naší svatbě, což byl důvod, proč jsem se bál, že se na mě žena bude zlobit, pokud tuto příležitost přijmu. Nataša mě ale ujišťovala, že těch deset měsíců uteče jako voda a ona tu na mě počká. Sbalil jsem svých pět švestek a odjel za velkým dobrodružstvím.
První měsíce bylo všechno v pořádku
Lhal bych, pokud bych tvrdil, že se mi po manželce nestýskalo. Nikdy jsme jeden bez druhého nebyli déle než týden, proto jsem měl zpočátku problém si na tuto skutečnost zvyknout. Naštěstí v dnešní moderní době a době internetu jsme měli možnost volat si každý den a vidět se skrz webkameru. To mi pomohlo překonat nejhorší chvíle.
Když jsme si oba zvykli na to, že žijeme každý někde jinde, situace se ustálila a první měsíce se všechno zdálo být naprosto v pořádku.
Začala se vymlouvat, že nemá čas mi zavolat
Změna přišla asi šest měsíců po mém odjezdu, kdy se Nataša začala stále častěji vymlouvat, že mi nestíhá zavolat. Jednou musela ke kadeřnici, jindy zase za nemocnou kamarádkou. Mezi její oblíbené výmluvy patřilo i sledování oblíbeného seriálu, který si zkrátka nemohla nechat ujít ani kvůli svému manželovi, který žil stovky kilometrů daleko.
Přisuzoval jsem to tomu, že už je z našeho odloučení otrávená, snažil jsem se sám sebe přesvědčit, že v tom nic jiného není.
Po příjezdu mě čekalo nemilé překvapení
Konečně nastal den mého návratu a já se nemohl dočkat, až se vrátím ke své ženě, kterou jsem dlouhých deset měsíců vídal jenom přes kameru. Doma mě ale čekalo nemilé překvapení. Místo manželky jsem našel jen poloprázdné skříně, ze kterých zmizelo prakticky všechno manželčino oblečení. Z domácnosti také zmizelo některé vybavení, které si žena pořídila. Vůbec jsem to nechápal a logicky své ženě okamžitě volal, divil jsem se, že na mě nečekala. Ještě více jsem se podivoval tomu, co se to stalo u nás doma.
Nataša mi telefon zvedla asi až na sedmý pokus, už od prvního okamžiku mi bylo jasné, že je otrávená, že jí volám. Vůbec jsem nechápal proč. Domluvili jsme se, že se potkáme u nás doma, Nataša byla údajně u kamarádky.
Jsem těhotná a odcházím od tebe!
Když se po dlouhém čekání manželka konečně objevila ve dveřích, netrpělivě jsem očekával vysvětlení. To bylo velmi stručné a jasné, Nataša mi vše podala, jako by se nechumelilo. Oznámila mi, že se tady cítila až příliš sama, proto si začala s mým kamarádem Pavlem. Další rána přišla v okamžiku, kdy jsem se dozvěděl, že s Pavlem otěhotněla a nyní mě opouští, aby mohla žít s ním. Nestíhal jsem ty informace vstřebávat.
Ještě toho dne si Nataša pobalila zbytek svých věcí, které si nestihla odvézt, když jsem tu ještě nebyl. Chtěl jsem si o tom promluvit, chtěl jsem to vyřešit, ale Nataša nejevila sebemenší zájem. Za čtrnáct dní mi do schránky přišly rozvodové papíry, Nataša naléhala, abych je podepsal. Neměl jsem důvod to protahovat. Už jsou to dva měsíce, co jsme rozvedení. Nataša žije s Pavlem a za naším životem udělala jednu velkou tlustou čáru.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autor: Nikol Kolomazníková
