Jiří má pro strach uděláno. Jenže i ti nejodvážnější z nás mají nahnáno, když se objeví skutečné nebezpečí. Šel se jenom podívat po kompotech, pro které ho žena poslala. Místo toho ale vlezl do prádelny a zděsil se. Nebyl tam totiž sám.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Nevím, proč jsem otevíral prádelnu. Ale asi bylo dobře, že jsem to udělal. Nedovedu si totiž představit, že bych jen tak prošel kolem a tu hrůzu pak spatřil někdo jiný. Hned jsem ale věděl, co dělat. Takovou havěť totiž u nás doma nikdo jiný nechová,“ píše Jiří.
V prádelně na zemi uprostřed místnosti podle jeho slov seděla obrovská tarantule. Jakmile ji spatřil, zabouchl za sebou dveře a běžel pro pomoc. „Měl jsem co dělat, abych nekřičel jako malá holka,“ přiznává.
Doufal jsem, že to stihnu včas
Jiří hned věděl, co má dělat. Běžel do třetího patra a začal bušit na dveře sousedů. Když mu otevřel rozespalý muž, než si začal stěžovat, že spí po noční směně, Jiří mu stihl říci, co objevil.
„Utekl vám pavouk,“ křikl jsem na něj zadýchaně. Teprve pak jsem pozdravil. Chvíli na mě koukal nechápavě, pak řekl, že to není možné, a šel se podívat do obýváku, kde terária s potvorami má. Nechal otevřené dveře, ale já dál nešel,“ popisuje čtenář.
„Pavouků se nebojím, dokud jsou zavření. Ale to vědomí, že nějaká jedovatá příšera utekla někomu z terária a běhá po domě, kde může být pro kohokoli nebezpečná, to mě vyděsilo,“ uznává.
Když se soused vrátil s bledým obličejem, Jiří pochopil, že jedno z terárií bylo prázdné. Se sousedem pak šel do prádelny a doufal, že pavouk bude stále na stejném místě. „Zastavilo se mi srdce, když jsme otevřeli a pavouk tam nebyl,“ vypráví.
„Soused mě přemlouval, abych mu pomohl hledat, já ale raději jen popřál hodně štěstí a odešel. Doma jsem se pak dlouho klepal, než zazvonil a oznámil mi, že už ho má a velmi se omlouvá,“ dodává čtenář.
Už si chodí pro kompoty raději sama
I když je pravda, že jedovatý pavouk volně se pohybující po domě, kde žijí rodiny s malými dětmi, je nebezpečný, nikdo Jiřího strach nepochopil. Většina přátel se jeho historce zasmála.
„Dokonce i moje partnerka mi řekla, že kdyby pavouka viděla, duchapřítomně by přes něj něco alespoň hodila, třeba nějaký kbelík, a nevyšilovala by jako malá holka. Prý jsem se příliš nepředvedl,“ stěžuje si Jiří.
„Mám dojem, že jim nedochází, jak závažná situace by nastala, kdyby se nějaký puberťák pokoušel pavouka chytit a ten ho kousl. Možná přeháním, ale rozhodně si nemyslím, že zbytečně.“
Od toho dne se Jiří sklepu raději vyhýbá. I když ví, že pavouk by se mohl objevit v podstatě kdekoli, právě temno a vlhko ve sklepě ho děsí a spojuje si ho s hrůzným zážitkem, který by nerad opakoval.
„Pro kompoty si tak raději už chodí přítelkyně sama. I když kdykoli, když má cestu do sklepa, nezapomene si nějakou hloupou uštěpačnou poznámku o tom, jak jsem statečný a nebojácný vůdce domácnosti,“ dodává čtenář s lítostí závěrem.
Autor: Šárka Cvrkalová
