Srdci opravdu poručit nelze, mnozí z nás se o tom na vlastní kůži přesvědčili. Mnohdy se ale zamilujeme do nesprávného člověka a tato skutečnost nás ve finále donutí udělat zoufalé činy, jako třeba vzít si někoho jiného jen proto, abychom na toho dotyčného zapomněli.
Dostali jsme e-mail od Jiřího, který se v něm svěřil se svým životním příběhem. Kromě příběhu nám napsal také to, že jsme první a zároveň jediní, komu se svěřil s celou pravdou.
Přišlo to jako blesk z čistého nebe
E-mail pana Jiřího nás vrací zpátky v čase, a to o rovných 25 let. Tehdy se totiž bláznivě zamiloval do dívky jménem Simona. Sám ten okamžik popisuje jako blesk z čistého nebe, který naprosto nečekaně zasáhl jeho srdce.
„Nevěřil jsem na lásku na první pohled až do okamžiku, kdy jsem poprvé uviděl Simonu. Stačilo, aby se mi podívala do očí, a já byl naprosto ztracený,“ píše pan Jiří. „Byl jsem ale příliš ostýchavý, proto jsem s odhalením svých citů vůči ní dlouho otálel. Bohužel až příliš dlouho, předběhl mě jistý Marek. K mému velkému zklamání si Simonu o rok později vzal, zatímco já ji stále miloval.“
Nedokázal jsem ji dostat z hlavy
Pan Jiří ve svém e-mailu pokračuje slovy, že ačkoli se snažil, nemohl na Simonu přestat myslet. Nakonec se rozhodl, že se pokusí, aby jeho srdce milovalo někoho jiného.
Zdroj: 123RF.COM
„Začal jsem chodit se sestrou Simony,“ vysvětluje Jiří. „Měl jsem ji rád, rozhodně jsem ji ale nemiloval, mé srdce totiž stále patřilo Simoně. Takto jsem ji ale mohl být stále nablízku, což pro mě bylo daleko důležitější než vědomí, že jsem si vzal ženu, kterou ve skutečnosti nemiluji.“
Moje manželství je jedna velká lež
„Kláru jsem si sice vzal, ale moje srdce i po 20 letech manželství stále patří jedné a té jediné – Simoně. S manželkou jsme založili rodinu, máme tři krásné děti a moje okolí si myslí, že můj život zkrátka nemá chybu. Nikdo z nich ale netuší, že celé moje manželství je ve skutečnosti jedna velká lež. Dlouhých dvacet let totiž předstírám, že miluji svou ženu, ačkoli je pravda úplně jiná.“
Své tajemství si vezmu do hrobu
Pan Jiří se ve svém e-mailu svěřuje, že v jeho životě nastaly chvíle, kdy měl sto chutí se ke všemu přiznat. Mnohdy totiž sám sobě připadal jako ten největší podrazák na světě, na své chování nebyl ani trochu pyšný.
„To si pište, že jsem měl kolikrát chuť to všechno říci. Ani si neumíte představit, jak by se mi ulevilo, pokud bych už nemusel své celoživotní tajemství nosit na svých bedrech,“ píše Jiří. „V takových okamžicích jsem si ale pokaždé uvědomil, kolik životů bych zničil a kolika lidem bych ublížil. Nejenže bych zlomil srdce své ženě, ale narušil bych i její vztah s její sestrou, nemluvě o tom, že by mi Simonin manžel určitě dal co proto. Jsem rozhodnutý vzít si své tajemství do hrobu.“
Autor: Nikol Kolomazníková
