Nález v mobilu dospívajícího syna Jiřího znepokojil. Manželce se o tom, co v jeho telefonu náhodou našel, nesvěřil. Už několik týdnů se tak znepokojivými myšlenkami užírá jen on sám. Nyní se o svém trápení rozhodl svěřit nám.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Od Jiřího jsme obdrželi e-mail, ve kterém se podrobně rozepsal o tom, co našel v mobilu svého syna a proč ho to tak vykolejilo. Napsal také o tom, že se bojí syna zeptat, zda je to pravda.
Nikdy se příliš nezapojoval
Jiří a jeho žena mají dvě děti. Syna Filipa a dceru Magdu. Jiří ve svém e-mailu zavtipkoval, že ti dva se snad jako by prohodili. Vzápětí také vysvětlil, jak ke svému názoru dospěl.
„Když jsem se dozvěděl, že čekáme syna, byl jsem štěstím bez sebe,“ netají se Jiří. „Těšil jsem se, jak spolu budeme podnikat ty typicky klučičí věci. Kutit v dílně, hrát fotbal, chodit na hokej,“ popisuje.
Jenže Filipa už od malička nic z toho moc nezajímalo. Jeho otec se svěřil, že se syn nikdy příliš nezapojoval, když třeba něco dělal v dílně. Dcera ale byla pravý opak.
„Zatímco syna nic z toho moc nezajímalo, až jsem měl kolikrát pocit, že ho do toho nutím, dcera pro to byla nadšená,“ vysvětluje Jiří. „Dívala se na fotbal, bavilo ji vyrábět se mnou v dílně. Opravdu jako kdyby byli prohození,“ dodává.
Věci v jeho mobilu mě zarazily
Nedávno došlo mezi Jiřím a Filipem k menšímu incidentu. Jiří se snažil synovi dovolat, nepřišel totiž domů v domluvený čas. Když se konečně ukázal, snažil se tátovi tvrdit, že žádný zmeškaný hovor nemá.
„Stál přede mnou a tvrdil, že jsem mu nevolal. Já si byl ale jistý, že ze mě jen dělá pitomce,“ zlobí se Jiří. „Vzal jsem mu z ruky mobil, abych mu dokázal, kolikrát jsem mu volal. A když jsem ho odemkl, zarazil jsem se,“ píše.
Jakmile otevřel synův mobil, naskytl se mu pohled na tapetu. Tam byl jeho syn v objetí jiného kluka. Rozhodně to nevypadalo jako kamarádská fotka. Jiřího to zaskočilo.
„Mobil jsem mu beze slova vrátil, syn vzápětí zmizel ve svém pokoji, už jsme spolu toho dne nepromluvili,“ vysvětluje Jiří. Je to už pár týdnů, dodal.
Nevím, co si o tom myslet. Bojím se pravdy
Jiří neřekl manželce, jaké má podezření. Obává se totiž, že jim syn tají svoji orientaci. Tu fotku má stále před očima a je si téměř jistý, že se ve svém úsudku neplete.
„Nevím, jestli bych se s tím smířil,“ netají se. „Na jednu stranu si říkám, že o nic nejde, pak si ale představím, že bych se měl dívat na svého syna s jiným klukem, a ta představa je mi nepříjemná. Bojím se ho zeptat, protože se obávám pravdy,“ píše Jiří.
V závěru dodal, že prozatím sbírá odvahu na rozhovor se synem. Je mu ale jasné, že dříve nebo později k němu bude muset dojít.
Autor: Nikol Kolomazníková
