Pan Jiří si vždycky potrpěl na pořádek. O to horší bylo jeho rozhořčení, když se jednou jejich sousedi vrátili z dobrodružné dovolené. To, co se mu naskytlo za překvapení, by nepřál ani svému nepříteli.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Čisto, kam se podíváš
„Vyrůstal jsem v pořádku a čistotě. Moje matka byla žena v domácnosti, nemusela pracovat, a tak jsme vždycky měli doma všechno jako ze škatulky,“ začal své vyprávění Jiří.
Moje budoucí manželka s tím měla trošku problém. Přiznávám, dbal jsem na úklid a čistotu hodně. Po nějaké době si ale zvykla a teď už ani ona nesnese, když má někdo doma nepořádek.
Sousedi byli cestovatelé
„Věděli jsme, že naši sousedi jsou o generaci mladší, nemají děti a jsou velcí cestovatelé. Mně stačí si zajet jednou do roka do Chorvatska a nepotřebuji žádnou exotiku. Ta jejich exotika byla kámen úrazu,“ zamračil se Jiří.
Když nás jednou poprosili, zda bychom jim (už tradičně), mohli chodit zalévat květiny, když budou na měsíční cestě po Mongolsku, nijak jsem neprotestoval. Stejně tam chodí jen moje žena.
Začalo to asi po dvou měsících
Jiří nám dále sdělil, že po návratu jejich sousedů z Mongolska si začala jeho manželka stěžovat, že ji po ránu svědí záda. Všiml si, že na nich má výsev malých pupínků, které vypadaly jako malé štípance od nějakého hmyzu.
„Netrvalo to dlouho a začalo se to projevovat i u mě. Ráno jsem se probudil a hrozně mě svědily ruce. Pořád jsem se musel škrábat. Netušili jsme, co to je.“
Jiří začal pátrat po možném důvodu jejich zdravotních problémů. Jeho žena si nejprve myslela, že je to změnou pracího prášku, na který můžou mít alergii.
Tohle doma nikdo nechce
„Řekl jsem to kamarádovi v práci, který se na ranky podíval a řekl mi, že to je jasná věc, že máme doma štěnice.“ Na radu kamaráda Jiří doma prohledal prostory pod matrací a zděsil se. Všude se to hemžilo malými brouky. Byla to jeho noční můra. Byli už všude. I ve spárách ve skříni.
„Okamžitě jsem zavolal deratizéry, kteří se mě ptali, zda jsme nebyli někde na dovolené, že většinou si to lidé přivezou spolu se svými zavazadly.“ Jiří hned věděl, odkud vítr vane. Sousedi mu přiznali, že štěnice mají doma také.
V té době už byly štěnicemi infikovány i další byty a celá situace se řešila na domovní schůzi.
„S těmi breberkami je to prý běh na dlouhou trať a já jsem rozhodně nebyl ochotný tohle dál trpět. Na nějakou dobu jsme se přestěhovali k rodičům mojí ženy, než bude celý dům dokonale zbaven tohoto hmyzu.
Doufám, že se také brzo zbavíme těch cestovatelů a že všechny náklady proplatí.“
Autor: René Podhrázský
