Jiří pracoval celý život ve firmě, kde šéfoval jeho kamarád z dětství. V práci se nikdy příliš nenadřel, vsázel spíše na setrvačnost a dlouhou dobu trvání pracovního poměru. Přesto snil o tom, že ho jednou povýší a on si bude moci užívat pozici šéfa oddělení. Když už to ale vypadalo, že to klapne, čáru přes rozpočet mu udělala neslýchaná událost.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Přišla nová posila
„Ten den se Petr tvářil tajemně,“ vypráví Jirka. „Jako by měl něco za lubem. A také že ano.“ Začátkem dalšího měsíce k nim do firmy nastoupila nová posila. Mladá žena, která ale už za sebou měla kus práce. Podle Petra, Jirkova šéfa, by pro firmu mohla být posilou.
„Posadil ji ke mně do kanceláře,“ upřesňuje Jirka. „Jako bych potřeboval pomoc. Vůbec jsem to nechápal,“ kroutí hlavou. O co Petrovi jde, pochopil záhy.
„První tři měsíce se nic nedělo. Pak ale přišel zlom, z něhož jsem se dodnes nevzpamatoval,“ zamyšleně vzpomíná Jirka.
Mladá šéfová
Petr uspořádal poradu, na které mělo být vše odhaleno. „Když zněla jeho slova o tom, že mi děkuje za poctivý kus dobře odvedené práce, myslel jsem si, že bude následovat moje povýšení,“ přiznává se Jiří.
Vedoucí oddělení ale byla místo Jirky jmenována nová posila. „Nesl jsem to špatně a vzdal se veškerých nadějí. Vzhledem k mému věku je mi jasné, že vedoucím už nikdy nebudu,“ kroutí hlavou Jirka. „Jak mi to jen Petr mohl udělat? Po všech těch letech.“
Větší šok pro něho přijít nemohl. Svoje pocity se rozhodl dát najevo poměrně specifickým způsobem.
Sluhu jí dělat nebude
„Rozhodl jsem se, že svoji nevoli dám najevo alespoň tím, že jí budu dělat naschvály. To se mi zpočátku dařilo,“ usmívá se Jirka. Bohužel jen do té doby, než mu dala úkol, který nesplnil, a přišel kvůli tomu o prémie.
„Musel jsem si na ni dávat pozor,“ vysvětluje. „Ještě přijít o peníze,“ červená se popuzeně Jiří, který se rozhodl zastávat roli pasivního hráče, který je ale dostatečně obeznámený s tím, co si může dovolit a za co už ho budou stíhat sankce.
Už s ním nepromluví
„Petrovi jeho rozhodnutí zazlívám. I když musím uznat, že ta nová je poměrně šikovná a oddělení pod jejím vedením jen vzkvétá,“ zamýšlí se Jirka.
„Je tu ale krátce a rozhodně nemá odpracováno tolik, co já,“ kaboní se. „S Petrem už ale nechci mít nic společného. Tohle se kamarádovi nedělá,“ uzavírá Jirka své vyprávění.
„Ještě, že jdu za pár let do důchodu a nebudu muset tohle utrpení snášet příliš dlouho,“ vysvětluje, k čemu upíná své naděje.
„Do té doby to musím nějak vydržet,“ konstatuje zachmuřeně.
Autor: Kamila Mertlová
