Když jde Jiřina po ulici, málokdo by si asi tipl, jaké je její povolání. Ona sama o sobě skromně tvrdí, že nepatří sice k nejhezčím ženám světa, ale její dlouhé nohy, pěkná postava a blond vlasy dokážou zaujmout a ona si to dobře uvědomuje. A stejně tak si její krásu uvědomují studenti ve škole, kde učí.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Jsem učitelka na gymnáziu. Necítím se jako nějaká velká krasavice, ale vím, že když se hezky usměju, dokážu podlomit kolena nejednomu muži. Problém je s tím, že na puberťáky, se kterými tříská puberta, se ani usmívat nemusím,“ píše čtenářka.
Kromě toho, že Jiřina dobře vypadá, snaží se podle svých slov do hodin angličtiny, kterou vyučuje, vnést co nejvíce zábavy, hraje se žáky hry, pouští jim písničky. Mezi studenty je tak velmi oblíbená.
Neumím být přísná
Jiřina se přiznává k tomu, že jen málokdy dá někomu špatnou známku. Obvykle dělá testy snadné, hodnotí mírně a snaží se spíše pomocí hry naučit studenty základy, které potřebují.
„Někdo by si možná řekl, že sedmnáctiletí kluci budou otrávení ze zpívání anglických písniček, ale pravdou je, že se naopak vždy všichni zapojí a testy jim pak vychází. Musí jít o velkého lajdáka, abych mu dala někdy za něco špatnou známku,“ uznává.
Nejednou jsem dostala zamilovaný e-mail
„To, co vám teď napíšu, jsem nikdy neřekla ani kolegyním v práci. Nechci, aby měli žáci kvůli tomu nějaký problém. Na druhou stranu se někomu potřebuji se svými vtipnými zážitky svěřit,“ vysvětluje.
Žáci prý Jiřině poměrně často píšou e-maily, ve kterých jí děkují za to, jak se k nim chovala, jakou jim dala známku, nebo ve kterých navrhují nové hry, které by si s nimi mohla zahrát při hodině.
„Takové e-maily potěší, ale žádná jiná kolegyně je nedostává,“ svěřuje se čtenářka. „A hlavně je pravda, že mi přišlo i několik zpráv zamilovaných. Z adres, ze kterých se nedá poznat, o koho jde.“
Jiřina ale své studenty zná a podle stylu psaní a chování obvykle pozná, kdo zprávu psal. „Beru to spíše jako vtip. Když mi někdo napíše, že mě žere nebo miluje, jen se pousměju. Dokud to nejsou urážky a sprosté e-maily, nemám důvod je řešit,“ svěřuje se.
Nějaký čas byl klid, kdo je to tentokrát?
Jiřina píše, že už asi půl roku od studentů nedostala žádný e-mail. Často se jí dříve stávalo, že se zprávy i opakovaly a autoři nejspíše čekali na odpověď, ona ale nikdy neodepsala.
„Děti jsou děti. Tříská s nimi puberta a já to chápu. Nemám důvod jim kvůli tomu dělat problémy, dělat si z nich legraci by ode mě bylo neprofesionální a ponižovat je odmítnutím nemám zapotřebí,“ vysvětluje.
„Nedávno mi přišel další e-mail, ve kterém se mi student svěřil, že mu chybím a že by byl rád, kdyby se už zase začalo chodit do školy normálně. Distanční výuka online ho prý mučí.
Podle jeho slov si díky koronavirové krizi uvědomil, že mě miluje a potřebuje mě každý den vídat ve škole. Zasmála jsem se a přešla to mávnutím ruky. Trochu mě jenom trápí, že zatímco jindy jsem hned měla adepta na autora, tentokrát nemám nejmenší tušení…“
Autor: Šárka Cvrkalová
