Jiřina se opakovaně pokoušela navázat vztah, žádný z nich ale doposud nedopadl tak, jak by si představovala. S přibývajícími roky na sobě cítí tlak, protože všechny její kamarádky už jsou vdané a mají rodinu. Ona na toho pravého stále čeká.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Dlouho se trápila tím, proč jí žádný vztah nevyšel. Chybu hledala sama na sobě, něco přece muselo stát za tím, že ji každý dosavadní partner opustil.
Mezi kamarádkami jsem jako jediná zůstala na ocet
Jiřinině zklamání z toho, že jako jediná mezi svými kamarádkami ještě nemá vážný dlouhodobý vztah, se nelze divit. V jejím okolí jsou totiž všechny kamarádky vdané, většina z nich už založila rodinu.
„Jak se mám cítit mezi kamarádkami, které už jsou spokojeně vdané, mají děti a žijí šťastný partnerský život?“ pokládá nám Jiřina v úvodu svého e-mailu otázku, na kterou neočekává odpověď.
Je si vědoma toho, že jako jediná mezi nimi zůstala na ocet, a velmi ji trápí, že doposud nedokázala najít muže, se kterým by se mohla usadit.
Každý můj vztah dříve nebo později krachne
„Nejsem nejmladší a za svůj život už jsem měla několik partnerů,“ přiznává se Jiřina. „Nemá ani tak cenu řešit, kolik jsem měla chlapů, žádný z mých dosavadních vztahů totiž nevydržel,“ stěžuje si.
Kolikrát to už prý dokonce i vypadalo, že by to mezi Jiřinou a jejím partnerem mohlo být na dobré cestě, ale vztah nakonec krachnul. Každý rozchod Jiřina nesla těžce, zvláště proto, že jí roky neubývaly.
Svěřila jsem se babičce, že jsem opravdu nešťastná
I od rodiny si Jiřina nejednou vyslechla, že už by se konečně mohla usadit a mít děti. Podobné poznámky, se kterými zpravidla přicházela její maminka, jí na klidu příliš nepřispívaly.
„Je mi jasné, že to asi myslela dobře,“ píše Jiřina. „Asi by taky už ráda viděla, že jsem se konečně usadila a našla si někoho, vedle koho zestárnu,“ dodává.
Jiřina se svěřila své babičce, ona jediná totiž nikdy neměla nejapnou poznámku na to, že je Jiřina ve svém věku stále ještě sama a bezdětná. Právě od ní se ale Jiřina dozvěděla něco, co ji šokovalo.
Vůbec nevím, co si mám o babiččině přiznání myslet
Když si Jiřina jednou povídala se svojí babičkou o tom, jak je nešťastná, že si nemůže nikoho najít a žádný vztah jí nevyjde, babička jí přiznala něco šokujícího.
„Babička mi začala vyprávět o tom, jak se v době, kdy jsem byla ještě malá, rozkmotřila s mojí maminkou,“ vypráví Jiřina. „Moje máma prý tehdy procházela bouřlivým obdobím a prý se o mě moc nechtěla starat, všechna práce tak připadla na babičku,“ pokračuje.
Jednou to prý dospělo až do takové fáze, kdy babička pronesla, že jestli se má Jiřina jednou chovat stejně jako její matka, pak ať raději zůstane sama. Nelíbilo se jí totiž, že její matka střídala chlapy jako ponožky a s nikým dlouho nevydržela.
„Vůbec nevím, co si mám o babiččině přiznání myslet,“ netají se Jiřina. „Asi to tehdy nemyslela přímo proti mně, ale mám to brát tak, že mě proklela? Jsem z toho nesvá, co když je to tak?“ zoufá si.
Autor: Natálie Kabourková
