Za celý den jsem toho měla opravdu plné zuby. V práci si na mě šéfová zchladila žáhu a léčila si tak svoje mindráky, do toho jsme se pohádali s manželem a ten pak za sebou naštvaně zabouchl dveře. Korunu tomu nasadila naše dospívající dcera, které se nelíbilo, že jsem ji nepustila na párty u kamarádky.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Zkrátka den opravdu jako korálek. Byla jsem ráda, že se chýlí ke konci. Bylo před půl osmou a já si řekla, že se posadím k televizi a podívám se na zprávy. To jsem ještě netušila, co se mi přihodí.
Připadala jsem si jako otloukánek
Už jste někdy měli den, kdy vás sužoval pocit, že jste pro druhé něco jako otloukánek? Zkrátka že vás během dne někdo opakovaně použil jako hromosvod pro svoji blbou náladu?
Přesně to se mi přihodilo toho dne. Začalo to ráno, kdy mi vynadal řidič autobusu jen proto, že jsem jízdenku platila dvoustovkou. Pokračovalo to v práci, kde se po mně vozila šéfová, a klid nebyl ani doma. Tam jsem se nejdříve pohádala s manželem a poté s dospívající dcerou.
Ještě že už je večer
Byla jsem opravdu ráda, že se ten šílený den chýlí ke konci. Hodiny ukazovaly krátce před půl osmou večer a já se rozhodla, že se podívám na zprávy.
V myšlenkách jsem se stále vracela k incidentům toho dne. Od protivného řidiče přes naštvanou šéfovou a rozzlobeného manžela až po dotčenou dceru. Všichni mi dávali najevo, že za všechno můžu já.
Když jsem zapnula zprávy, zděsila jsem se
Než jsem přepnula na program, kde měli dávat zprávy, pár minut jsem jen tak bezmyšlenkovitě přepínala z kanálu na kanál. Stále jsem přemýšlela nad tím, co dělám špatně, že se po mě vždycky někdo sveze, aby mu bylo lépe.
Poté jsem přepnula na zprávy a zděsila se. Měla jsem pocit, že v pozadí dané reportáže vidím svoji babičku. Babičku, která byla už deset let po smrti.
Musela jsem si pořádně promnout oči. Zdálo se mi, jako by mi mávala a dívala se na mě tím svým typickým uklidňujícím pohledem. Snad jako by se mi snažila naznačit, ať se nebojím, že všechno bude v pořádku.
Byl to jen mžik, ale dodnes to nechápu
Vzápětí jsem zatřepala hlavou, a když jsem se vrátila pohledem zpátky k obrazovce, babička byla pryč. Jestli to byla babička, vždyť to nedávalo smysl.
Od té doby na to pořád myslím a nedokážu si vysvětlit, co jsem vlastně viděla. Opravdu se mi zjevila babička, nebo to byl výplod mojí ten den tolik unavené mysli?
Autor: Nikol Kolomazníková
