Tak tohle rande jen tak z hlavy nedostanu. Kdykoli si na ten večer vzpomenu, nejsem si jistá, jestli se mám smát, nebo spíš brečet z toho, jak poníženě jsem se cítila. Každopádně to bylo bezesporu to nejhorší rande v životě.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Přitom to vypadalo tak nadějně! Tobiáš je můj kolega z práce. Nějakou dobu jsme kolem sebe kroužili a pak konečně udělal první krok. Pozval mě na schůzku, která bohužel dopadla úplně jinak, než jsem si představovala.
Líbil se mi, ale styděla jsem se udělat první krok
Pokud jde o vztahy, nikdy jsem to nebyla já, kdo by sebral odvahu a udělal první krůček. Ani tentokrát tomu nebylo jinak.
S Tobiášem jsme okolo sebe kroužili. Sem tam v práci flirtovali a bylo vidět, že jsou naše sympatie vzájemné. Líbil se mi, ale styděla jsem se ho pozvat na rande.
Ani nevíte, jak se mi ulevilo, když pozvání na schůzku přišlo z jeho strany. V duchu jsem se tetelila radostí a malovala si, jak asi naše první oficiální rande dopadne.
Byla jsem nervózní a natěšená zároveň
Ze schůzky s Tobiášem jsem byla hodně nervózní. Nebyla jsem zvyklá randit, proto mě nepřekvapilo, že se mnou odpoledne cloumala nervozita.
Asi jako každá žena jsem se pustila do náročných příprav. Ženy jistě budou vědět, co obnáší taková příprava na první rande, a pochopí, že mi to zabralo nemálo času.
Kromě nervozity jsem cítila i radost. Byla jsem natěšená, dokonce jsem přemýšlela, kam až bych byla ochotná hned na prvním rande zajít…
Večer se vyvíjel slibně
Tobiáš vsadil na klasiku – nejdříve mě pozval do kina, pak jsme šli na večeři. Užívala jsem si to. Byl ke mně pozorný a milý.
Čas jsme si krátili flirtováním a stydlivými doteky. Při večeři jsme si povídali a já zjistila, že toho máme hodně společného. Večer se vyvíjel velmi slibně.
Přistihla jsem se, že přemýšlím nad tím, jak Tobiášovi naznačím, že bych ho ráda pozvala k sobě domů. Bylo mi s ním tak hezky, že jsem byla ochotná zahodit předsudky a klidně se s ním ještě ten večer vyspat.
Úplně mě zazdil
Zrovna jsme si dávali dezert, když se k našemu stolu doslova přiřítila nějaká naštvaná blondýnka. V nosítku, které měla na těle, nesla maličké miminko.
Spustila na celou restauraci, co si to jako Tobiáš dovoluje, s kým se tady tahá a co jsem sakra zač. Nezmohla jsem se na slovo – vypadala vytočeně, bála jsem se jen promluvit!
Čekala jsem všechno, ale to, co se stalo vzápětí, rozhodně ne. Tobiáš mě totiž úplně zazdil. Ta naštvaná blondýna byla jeho manželka a miminko v nosítku jejich dítě! A co jsem byla já? Nadřízená, která s ním šla na večeři, abychom společně probrali jeho povýšení!
Seděla jsem s pusou dokořán. Co že se to právě děje? Běželo mi hlavou. Tobiáš se ke mně začal chovat chladně a odměřeně, zatímco svoji ženu hned objímal a ujišťoval, že ji miluje a ona jen zbytečně plaší. Domů jsem se toho večera vrátila sama.
Nejvíce mě vytočilo, že jsem se od Tobiáše nedočkala žádného vysvětlení. V práci se mi začal vyhýbat, dokonce mě ani nepozdravil. A co třeba omluva za to, že mě vodil za nos a takhle mě ponížil?!
Autor: Nikol Kolomazníková
