Jitka (39): U manžela v šuplíku jsem našla fotografii cizí ženy. Jeho přiznání vstřebávám ještě teď

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Smutna zena v zahrade
Zdroj: Shutterstock

Při úklidu si dala Jitka záležet a rozhodla se udělat průvan i na místech, kde už nějakou dobu pořádek nedělala. Její pozornosti proto neunikly ani noční stolky v jejich ložnici. Při uklízení manželova šuplíku u nočního stolku však našla něco znepokojivého.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Ležela tam fotografie nějaké cizí ženy. Jitku okamžitě upoutalo, že byla starší. Hlavou se jí hned začaly honit myšlenky, že má její manžel milenku, a otázky, jak dlouho už před ní nemanželský poměr tají. Z objevu byla vykolejená.

Rozhodla jsem se manžela pozorovat

Ta fotka v manželově šuplíku mi vzala vítr z plachet. Neuměla jsem si představit, že mě podvádí, a do toho dne mě to ani ve snu nenapadlo.

Od té chvíle jsem se ale nemohla zbavit nepříjemného pocitu. Než abych na manžela hned udeřila, rozhodla jsem se ho nějakou dobu tajně pozorovat.

Ani nevím, co jsem si myslela, že na něm vykoukám. Zkrátka jsem čekala na okamžik, kdy se zachová přesně tak, jak se chovají nevěrní muži. Dny plynuly a on se choval pořád stejně.

Užírala mě nevědomost

Několik dní jsem se tím opravdu trápila. Pořád jsem svého muže pozorovala a představovala si, jaké to bude, až mi nevěru přizná.

Po několika dnech už jsem sama se sebou nebyla schopna vydržet. Strašně mě trápila ta nevědomost, jestli mě teda podvádí, nebo ne. Nevydržela jsem to a na manžela udeřila i s fotkou v ruce. Jeho reakce byla všelijaká.

Takové přiznání jsem nečekala

Manžel během krátké chvíle vystřídal v obličeji hned několik odstínů. Pak mě vzal za ruce a já věděla, že je zle. Připravovala jsem se na nejhorší.

Když začal vyprávět o tom, že je adoptovaný a nikdy nevěděl, kdo je jeho biologická matka, byla jsem v šoku. Tohle jsem nečekala.

Zaplatil za to, aby ji našli

O manželově minulosti jsem věděla jen to, že je adoptovaný. Nic víc ale o tom nikdy neřekl a se svými adoptivními rodiči vždycky moc pěkně vycházel.

Netušila jsem však, že se několik měsíců snažil svoji pravou matku najít. A když se mu to nedařilo na vlastní pěst, zaplatil někomu jinému, aby mu s hledáním pomohl. Investované peníze se vyplatily, protože jeho pravou mámu skutečně našli.

Na setkání jsem šla s ním

Dokonce se mi přiznal, že by se s danou ženou chtěl sejít. Akorát k tomu ještě nesebral odvahu. Nabídla jsem mu, že půjdu s ním, a své slovo jsem dodržela.

S jeho pravou maminkou jsme se setkali v kavárně, bylo to příjemné, leč samozřejmě citelně rozpačité posezení. Ti dva si toho měli hodně co říci, já tam seděla jako páté kolo u vozu, ale nevadilo mi to. Byla jsem tam jako opora svého muže, to pro mě bylo nejdůležitější.

Autor: Natálie Kabourková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články