Náhoda pomohla Jitce otevřít oči a udělat razantní krok v jejím životě. Doposud si vůbec ničeho nevšimla a následné zjištění pravdy byl pro ni obrovský šok. Přesto si dokázala zachovat hrdost a místo scény začala jednat.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Manžel se toho večera nabídl, že uspí naši dvouletou dcerku. Jeho snahu jsem uvítala a v obýváku si hodila nohy nahoru. Chystala jsem se alespoň na pár minut relaxovat, ale místo toho jsem byla svědkem cizího rozhovoru…
Myslela jsem si, že je naše manželství v pohodě
Ještě donedávna by mě nenapadlo pochybovat o našem manželství. Myslela jsem si, že jsme silná dvojka – přeci jen jsme už měli něco za sebou.
Před dvěma lety jsme si dokonce pořídili třetí dítě. Dvě naše starší děti už vyrostly a my jsme pocítili potřebu opět o někoho pečovat.
Ani ve snu bych nevěřila, že zatímco já žila v naivní představě, můj manžel vedl dvojí život. Tohle zjištění mě ranilo.
Manželovi nedošlo, že chůvičku mám u sebe
Dceru jsem zpravidla uspávala já. Toho večera mě ale manžel překvapil, když se nabídl, že půjde malou Nelu uspat sám.
Uvítala jsem to. Po celém dni s malou dračicí jsem toho měla plné zuby. Usadila jsem se na gauč. Zatímco se ti dva odebrali do dětského pokoje, dala jsem si nohy nahoru a na moment zavřela oči.
Poslouchala jsem, jak manžel dceři zpívá, a hřálo mě to u srdce. Pak písničky ustaly a já pochopila, že dcerka usnula. Jenže pak jsem zaslechla manželův hlas. Očividně s někým telefonoval.
Nevěřila jsem svým uším. To, co jsem slyšela, mě ranilo
Slyšela jsem manžela, jak mluví s nějakou ženou. Oslovoval ji zlatíčko a broučku, do telefonu si stěžoval, jak jsem příšerná a že se brzy nechá rozvést.
Zaslechla jsem také to, jak jí říká, že naše manželství už roky nestojí za nic. Že je se mnou jen kvůli malé dcerce, jinak by mě dávno opustil a byl s ní.
To, co jsem skrze dětskou chůvičku slyšela, mi vehnalo slzy do očí. Nevěřila jsem tomu a v prvním okamžiku se nezmohla vůbec na nic. Jen jsem seděla a poslouchala cizí rozhovor.
Předběhla jsem svého muže a naše manželství ukončila jako první
Toho večera jsem manželovi nic neřekla a další dny se tvářila, že se nic nestalo. Ani on se nechoval jinak, ale já věděla, že je to časovaná bomba.
Rozhodla jsem se ho předběhnout. Objednala jsem se k právníkovi a nechala sepsat rozvodové papíry. Ty jsem poté předložila před nic netušícího manžela se slovy, že konečně může odejít za svojí milenkou.
Jeho pohled byl k nezaplacení. Sice se snažil něco vysvětlovat, ale já ho neposlouchala – vzala jsem dceru a šla s ní ven. Když jsem se vrátila, zrovna si balil věci.
Stále mě to bolí, protože k němu přes to všechno něco cítím. Ale hřeje mě pocit, že jsem to nakonec byla já, kdo měl alespoň částečně navrch.
Autor: Nikol Kolomazníková
