Vrátila se domů celá bledá a rozklepaná. Vylekal jsem se, že se něco stalo, ale v první chvíli nebyla schopna slova. Poté se s pláčem rozpovídala a ve mně se hromadil vztek.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Jonáš už byl doma, když se jeho přítelkyně Sabina vrátila z odpolední směny. Už ve dveřích si všiml, že není ve své kůži. To ještě netušil, co se stalo.
Nešlo si nevšimnout, že není v pohodě
„Sabina je věčný smíšek, prakticky pořád má dobrou náladu a úsměv na rtech,“ popisuje Jonáš svoji přítelkyni.
Když se toho večera vrátila a tvářila se vystrašeně, okamžitě mu došlo, že něco není v pořádku. Prý si nešlo nevšimnout, že není v pohodě.
„Zavřela za sebou dveře a jako ve snu se svlékala z bundy. Byla bledá jako stěna a klepaly se jí ruce,“ odhaluje Jonáš chvíle, které následovaly po příchodu Sabiny domů.
Nebyla schopna slova
Jonáš se hned zajímal, co se přihodilo. Sabina vypadala, jako by viděla ducha. V první moment ale nebyla schopna cokoli svému příteli říci.
„Seděla v kuchyni na židli, klepala se jako osika a hleděla do země. Pak začala brečet a já hned věděl, že je zle,“ dozvídáme se.
Sabina se dala do vyprávění, u toho plakala a zadrhával se jí hlas. Jonáš trpělivě naslouchal a mezitím se v něm hromadil vztek.
Viděl jsem rudě!
„Sabina mezi vzlyky přiznala, že to na ni zkusil její nadřízený,“ píše Jonáš, který prý zpočátku nechápal, jak to jeho přítelkyně myslí.
Následně se dozvěděl, že už jí nějakou dobu dělal nevhodné návrhy, ale ona ho ignorovala. Dneska to zašlo do extrému, když si na ni po práci počkal u auta.
„Nemohla popadnout dech, tak z toho byla vystrašená,“ píše Jonáš. „Prý ji zastavil u auta a snažil se ji políbit. Ona se mu vysmekla, ale tím to neskončilo.“
Jonáš dále poslouchal, co Sabina vyprávěla, a viděl rudě. Měl chuť dotyčného muže chytit pod krkem a udělat mu něco hodně ošklivého.
Požádala mě, abych do toho nezasahoval
Až po hodině a poté, co se svěřila příteli, se Sabina uklidnila. Zato v Jonášovi se vařila krev. Dokonce už si oblékal bundu, že si toho zmetka najde.
„Byl jsem odhodlaný vyřídit si to s ním jako chlap s chlapem,“ netají se Jonáš. „Sabina mě ale zastavila a požádala mě, abych do toho nezasahoval. Nechápal jsem to.“
Sabina Jonášovi slíbila, že z práce odejde. Následující den zašla za lékařem a pod záminkou bolavých zad nastoupila na nemocenskou, aby se s nadřízeným nemusela vidět.
„Nyní už má jinou práci a všechno je zase v pořádku,“ dozvídáme se. „Nic to ale nemění na tom, že kdybych ho dostal pod ruku, špatně by to dopadlo.“
Autor: Natálie Kabourková
