Dřív mě nenapadlo, že bych mohl žít i jinak než jen prací a trávením volného času u televize a počítače. Pak jsem ale poznal Mariku a můj život nabral úplně nové obrátky.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Od televize k ledničce a zpátky
„Víte, už na škole jsem byl takový ten typ lenocha, který by se nejraději jen někde poflakoval a nic nedělal. Velkou radost z toho neměl hlavně můj učitel tělocviku, z milosti mi dával trojky, ale mě vážně nic z toho nebavilo,“ vypráví.
Po škole se u něj nic nezměnilo. Byl zvyklý na pohodlný život. „Prakticky jsem jen chodil do práce a domů. Nic moc mě nebavilo a nejraději jsem si užíval chvíle pohody u televize. S tím samozřejmě souvisí i chuť k jídlu a bylo to na mně pěkně znát.“
Přiznal se, že ale tajně záviděl všem těm nadšeným lidem, kteří cestují po světě a užívají si život plnými doušky. Náš čtenář však stále nenacházel motivaci k tomu, aby sám taky něco zažil.
Nenapadlo by mě, že se jí zalíbím
„Zlom přišel ve chvíli, kdy mě můj spolupracovník a kamarád přemluvil, ať jdu na velkou firemní akci. Náš zaměstnavatel pronajal na večer celý aquapark. Tam jsem ji po prvé uviděl. Jakmile jsem Mariku spatřil, věděl jsem, že je to úplně jiná kategorie než já,“ dodává.
Josef se svěřil svému kamarádovi, jak krásnou kolegyni u bazénu potkal, ale styděl se s ní promluvit, protože tušil, že o takového nemotorného cvalíka by nezavadila. Jeho přítel Mariku náhodou znal a ušil na něj pěknou boudu.
„Ten prevít ji přivedl k našemu stolu, kde jsem seděl jen v plavkách a zrovna si dával ovocný salát. Seznámil nás a hned se vypařil. Zůstali jsme u stolu sami. Hned se mě zeptala, jestli jím zdravě, a já s plnou pusou ukázal na ovocný talíř a mezi zuby procedil, že jasně.“
Chvíli si povídali a pak ho Marika vytáhla do vody. Sám sobě se divil, že v její přítomnosti ho to plavání dokonce i baví.
Musel jsem jít do sebe, jinak by o mě nestála
Cítil, že toho na sobě musí hodně změnit, pokud chce Mariku získat. Počáteční sympatie byly oboustranné, ale jejich životní styl se v mnohém lišil. Josefův život se od té chvíle roztočil na plné obrátky.
„Byl jsem rozhodnutý se sebou něco udělat. Hned druhý den jsem si koupil boty a začal běhat. Do té doby by mě to v životě nenapadlo,“ směje se. Nebylo to ale to jediné. Díky Marice, se kterou trávili aktivně čas čím dál tím víc, zhubnul a v plavkách se za sebe už nestyděl, právě naopak. Jeho sebedůvěra stoupala výš a výš.
„Začal jsem díky ní dělat tolik věcí. Ta holka má naprosto šílené nápady. Skákali jsme spolu bungee jumping, krve by se ve mně tehdy nedořezal. Taky jsme začali lézt po skalách a jistíme se navzájem. Díky tomu, že jsem tak zhubnul, jsem v sobě našel spoustu energie. Teď nám náš vztah všichni závidí,“ uzavírá s jiskrou v oku.
Autor: René Podhrázský
