Člověk by se neměl nijak omezovat. To, že je mi padesát, přece ještě neznamená, že patřím do starého železa. Cítím se mladě a chci, aby to mé okolí chápalo. I když mnohým připadám jako blázen, já jsem se sebou spokojený a v žádném případě se za sebe nestydím.
Žena mi umřela před pěti lety. Byl jsem asi rok sám, když jsem na jedné vesnické akci sbalil mladou dívku. Mohlo jí být tuším kolem dvaceti pěti let. Nechala se pozvat na pár panáků a šla se mnou dobrovolně domů. Přestože se ráno netvářila nadšeně, přiznala, že by mě na můj věk netipla.
Od té doby mám vysoké sebevědomí a balím mladé zajíčky
U nás na vesnici se toho dost děje. Když zrovna není nějaká hasičská akce nebo něco pořádané obecním úřadem, vždycky je tu diskotéka, kam každý pátek a sobotu chodí dívky z vesnice i okolí. A ani já nikdy nechybím. Vím, že se spousta mladých děvčat chodí na tyto akce seznámit. Možná nečekají, že je opije padesátiletý stařík, ale člověk by se až divil, kolik z nich se nechá lehce svést.
Některé si se mnou dají jen pár panáků, zažertují a tím to končí. I to mi zvedá sebevědomí a každé odmítnutí je pro mě motivací více se snažit. Ale spousta dívek se mnou jde i domů a nad ránem pak odchází na první autobus z vesnice. Ony se možná stydí a říkají si, že už se nikdy na diskotéce neukážou, já ale nikdy o svých známostech nemluvím, nedávám najevo, že je znám, nebo se je nepokouším svést podruhé.
Mám neustále dobrou náladu a směji se těm, co se v mém věku něčím trápí
Hodně lidí mi říká, že bych se měl stydět. Kamarádi mého věku řeší problémy s chalupou, manželstvím, zahradou… Já mám díky mladické energii neustále dobrou náladu. O víkendu si užívám jako dvacátník, přes týden pak pracuji kolem domu a zahrady, všechno stíhám sám, únavu nepociťuji. Jako by mi bylo dvacet i v tomto případě.
Nevidím důvod, proč bych se za sebe měl stydět. Nedělám nic nezákonného. Když mě dívka odmítne, slušně se omluvím a zkouším to jinde. Pokud vím, že má slečna přítele, nikdy do jejich vztahu nezasahuji. Užívám si jenom pozornosti těch, kterým se líbím a kterým nijak neubližuji.
Jsem si jistý, že má nebožka žena by to pochopila. Dokud byla naživu, udržovala mě v mladické kondici ona. Jezdili jsme spolu na výlety, chovali se jako mladí blázni a byli šťastní. A já vím, že by nechtěla, abych jen truchlil a nakonec se utrápil. Chtěla by, abych zbytek svého života strávil tím, co považuji za hodnotné.
Autor: Šárka Cvrkalová