Josef už měsíc předstírá, že chodí do práce. Místo toho se ale poflakuje po parcích a obepisuje inzeráty, aby si našel zaměstnání alespoň trochu podobné tomu, které opustil. Změna práce by podle jeho slov sama o sobě tak komplikovaná nebyla, kdyby o ní nemusel lhát své ženě.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Máme již delší dobu finanční problémy. Žijeme doslova od výplaty k výplatě. Žena je z toho na nervy a já jí nechci přidělávat starosti. Jenže v práci jsem nemohl už dál zůstat, byl jsem všem pro smích,“ vysvětluje čtenář.
„Vím, že kdybych manželce řekl, jak na tom teď jsem, zhroutila by se. Nedávno se léčila v nemocnici s psychickými problémy a musí se vyhýbat stresu. Takže se teď snažím najít nové místo, abych jí mohl s radostí říci, že mám novou a lepší práci. Pravda je ale jiná.“
Viděl jsem něco, co jsem vidět neměl
Josef se dostal do problémů poté, co zůstal jeden den přesčas. Myslel si, že je v práci sám. Jenže když šel po chodbě, z místnosti svého šéfa zaslechl zvuky. Když otevřel, načapal ho s ženou, kterou nikdy předtím neviděl.
„Bylo mi jasné, že to není jeho manželka. Oba se na mě dívali dost vyděšeně. Omluvil jsem se a vycouval ze dveří, jenomže druhý den jsem do práce musel. Šéf si mě samozřejmě hned odchytil a chtěl se mnou mluvit,“ vypráví Josef.
Nadřízený se začal Josefovi omlouvat za to, co předešlý večer viděl. Pak dodal, že si s manželkou nechají příště soukromé věci na doma. „V tu chvíli ve mně hrklo. Zeptal jsem se poměrně trapně, zda to byla opravdu jeho žena. Moje pochyby se ho dotkly, a to ještě netušil, co jsem provedl,“ říká čtenář.
Ihned poté, co přišel předešlý den večer domů, totiž Josef napsal několika přátelům, že jejich šéf podvádí svou ženu v kanceláři. „Jak jsem mohl vědět, že ta o dvacet let mladší ženská je jeho manželka?“ brání se.
„Bohužel jsem hlupák a při všem tom zmatku jsem se před nadřízeným prořekl. Oznámil jsem mu, z čeho jsem ho podezříval, a také to, že si to teď myslí celá kancelář. On pak proto svolal poradu a oznámil všem, že se žádný skandál nekoná, že žena, se kterou jsem ho včera nachytal, byla skutečně jeho manželka.“
Sbalil jsem se sám, stejně by mě asi vyhodil
Josef přiznává, že mu bylo trapně. Každý se na něho v kanceláři díval a považoval ho za šiřitele pomluv. „Byla to nejhorší noční můra, jakou jsem kdy zažil,“ dodává. „Druhý den jsem se sbalil a oznámil šéfovi, že chci z práce odejít.“
Čtenář dodává, že podle šéfova výrazu usoudil, že by pravděpodobně o místo stejně přišel. „Kromě toho, že jsem se ztrapnil, jsem ho pomluvil a udělal i jemu ostudu. Asi by mě tak jako tak vyhodil,“ píše v e-mailu.
Od toho dne Josef doma tvrdí, že chodí do práce. Ve skutečnosti hledá každý den nové zaměstnání. Už obešel několik pohovorů, zatím se mu ale nezadařilo. Doufá ale, že najde práci co nejdříve.
„Mám nějaké úspory, díky kterým žena hned nepozná, že jsem skončil se zaměstnáním. Pokud ale nenajdu práci od dalšího měsíce, bude to kromě finančního problému i problém osobní.“
I když si čtenář uvědomuje, že jedná tak trochu podle, tvrdí, že tím svou manželku chrání. „Nerad bych jí ublížil. Je psychicky nemocná, a pokud bych jí svým jednáním přivodil nějaké další problémy, neodpustil bych si to,“ píše závěrem.
Autor: Šárka Cvrkalová
