Za svůj život jsem žil mnoho ženami. S žádnou z nich jsem se ale neoženil. Nebyl jsem totiž ten typ muže, který by si příliš potrpěl na závazky. S přibývajícími roky bylo ale čím dál složitější najít tu správnou partnerku. Čím jsem byl starší, tím víc mi připadalo, že jsou v mém okolí samé mladé ženy, které by o takového starce jako já nezavadily pohledem. Začal jsem si připadat jako kus starého železa, o který nikdo nemá zájem.
Dívala se jenom na mě
Byl jsem zrovna v kavárně, kam jsem si pravidelně chodíval pochutnat nejen na dobré kávě, ale i na výtečném štrúdlu. Zdejší servírky mě už dobře znaly a rády se mnou prohodily pár milých slov. Nešlo si nevšimnout, že tam toho dne nastoupila jedna úplně nová, tmavovláska s postavičkou jako lusk a rozkošnou tvářičkou. Hned mi bylo jasné, že zrovna tato žena pozornosti návštěvníků v žádném případě neuteče.
Zdroj: 123RF.COM
Popíjel jsem kávu, vychutnával si štrúdl a všiml jsem si, že mě servírka pozoruje. Nejdříve jsem si myslel, že se mi to zdá a že kouká na někoho jiného. Ale nezdálo se mi to, opravdu její pohled patřil jenom mně.
Konečně mě potkalo štěstí
Možná mi to nebudete věřit, ale ta krásná žena si o několik dní později řekla o mé telefonní číslo. Sama se mi ozvala a my dva si spolu jednoho odpoledne vyrazili. Jmenovala se Pavlína a bylo jí 38 let. Vedle mě proto vypadala jako moje dcera, což mi i okolní lidé svými pohledy často dávali najevo. Pavlína mě ale ujistila, že pro ni je věk pouhé číslo a že jí nezáleží na tom, co si o nás druzí myslí.
Zdroj: 123RF.COM
Omládl jsem o několik let
Nebudu lhát, vedle mladé přítelkyně jsem si svůj věk absolutně nepřipouštěl. Nemohl jsem uvěřit, že jsem zrovna já měl takové štěstí. Pavlínka mě zahrnovala pozorností a láskou a já byl vedle ní neskutečně šťastný.
Po čtyřech měsících mi ale osud uštědřil ránu. Našli mi rakovinu, metastázy jsem měl všude. Nevypadalo to se mnou dobře, čekaly mě operace, chemoterapie, ozařování. Doktoři mi vzhledem k mému věku, zdravotnímu stavu a dalším komplikacím příliš mnoho šancí na dlouhý život nedávali.
Zdroj: 123RF.COM
Byla mi oporou
Možná i vlivem narušené psychiky to se mnou šlo od toho dne z kopce. Byl jsem na tom čím dál hůř, jedinou útěchou a světlem v mém životě byla právě Pavlínka. Myslel jsem si, že je mou oporou a že mě skutečně miluje, jak často říkávala. I když jsem měl na kahánku, držela mě nad vodou její přítomnost vedle mě.
Pak jsem ale nechtěně zaslechl rozhovor s jednou její kamarádkou. Pavlínka netušila, že stojím za dveřmi, myslela si totiž, že spím. Její slova, která říkala kamarádce do telefonu, se mi zaryla hluboko do srdce. „Dědek to má za pár,“ smála se do mobilu. „Nebude to dlouho trvat a spadne mi do klína jeho byt i všechny prachy,“ pokračovala a mně bylo s každým jejím slovem hůře a hůře. „Měla jsi pravdu, když jsi mi říkala, že je to skvělý způsob, jak přijít k penězům,“ chichotala se a pro mě to byla poslední kapka.
Ještě toho dne jsem ji vyhodil
Ještě ten den jsem svou mladou přítelkyni, pokud se tak vůbec dala nazvat, vyhodil ze svého bytu. Moje naivita dostala pořádně za vyučenou. Pavlína přitom netušila, že já vlivem nemoci skutečně nechal svůj byt i peníze přepsat na ni. Byl jsem hlupák.
Autor: Nikol Kolomazníková
