Po dvaceti letech manželství jsem měla pocit, že svého manžela Romana dobře znám. Nyní se ale ukázalo, že jsem se v něm spletla. Viděla jsem ho skrze růžové brýle a hodně věcí přehlížela nebo omlouvala. Teď už vím, co je zač.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Prokouknout ho mi pomohl můj bratr. Neviděli jsme se hrozně dlouho. Co k našemu odloučení vedlo, vysvětlím později. Díky němu ale vím, že můj manžel rozhodně není ten, za koho jsem ho měla.
V rodině jen samé trápení
Pocházím ze šesti sourozenců. Jsme hodně rozvětvená rodina, nicméně v našem případně bohužel nelze sázet na šťastné vztahy.
Od doby, kam sahají mé vzpomínky, jsme v rodině řešili jen samé trápení. Ať už to byl komplikovaný rozvod rodičů, nebo neshody mezi sourozenci.
Nevídáme se
Se sourozenci se nevídáme tak často, jak bychom možná měli. Svého mladšího bratra Pavla jsem dokonce neviděla několik let.
Pavel měl složité dospívání. Jakožto nejmladší ze všech sourozenců byl miláčkem rodiny. Máma se na něho hodně upnula.
Nosil v sobě tajemství, které se bál prozradit. Nakonec se sebral a odjel do zahraničí, kde několik let žil.
Všechny nás tím překvapil
Vrátil se teprve loni. Jeho život byl opředen mnoha otazníky, nesvěřoval se. Vzájemně jsme si přáli maximálně tak k narozeninám nebo k Novému roku.
Nyní přijel a nebyl sám. Přivezl si také svého přítele. Ano, můj nejmladší bráška je gay. A nikdo to o něm donedávna nevěděl.
Překvapilo mě, jak dobře to ostatní vzali. Dokonce i maminka, táta už tu bohužel není. Ani mně tohle zjištění nedělalo problém. Je to pořád můj mladší brácha.
S kým to vlastně žiju?
Myslela jsem si, že stejně, jako jsem v pohodě já, bude v pohodě i manžel. Jenže to jsem se přepočítala, a to šeredně.
Když manžel zjistil, že chci k nám domů na večeři pozvat bratra s jeho přítelem, udělal šílenou scénu. Nejdříve mi to vymlouval, pak zakazoval, a nakonec mě dokonce vydíral. Já si ale stála za svým, což byla chyba.
Hrozně jsem se za něho styděla
Byla jsem přesvědčená, že svého muže znám. Jak by taky ne, po těch letech, co jsme spolu. Na oné večeři se ale ukázalo, že ho neznám dost dobře.
Když brácha s přítelem dorazili, hned se do nich pustil. Snažila jsem se ho krotit, ale jak večer postupoval a jak mizely lahve s pivem, které si manžel dopřával, tím byl drzejší a ošklivější.
Hrozně jsem se za něho styděla. Brácha i s jeho partnerem na sobě sice nedávali nic znát, ale jeho slova je musela hrozně bolet. Opravdu si nebral servítky.
Už vím, že jsem manžela viděla v jiném světle. Tímhle mě hrozně zklamal, a i kdyby se mi omluvil tisíckrát, nic to na tom nezmění. Uvažuji, že se s ním nechám rozvést.
Autor: Natálie Kabourková
