Když se manžel pochlubil povýšením v práci, upřímně jsem mu to přála. Tvrdě dřel, aby se dostal na lépe placenou pozici. Ta mu měla přinést nejen větší autoritu, ale také mnohem vyšší finanční ohodnocení.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Doufala jsem, že nám jeho povýšení do života přinese štěstí. Nemůžu říci, že bychom živořili, ale pokud šlo o peníze, každá koruna navíc se hodila. Netušila jsem však, jaké skutečné dopady bude manželova nová pozice mít.
Byla jsem na něho pyšná
Manžel byl odjakživa hodně ambiciózní. Měl vysoké cíle a pro jejich dosažení byl ochoten udělat cokoli. Když byly děti malé, častokrát je ani neviděl. Trávil v práci mnohem více času než doma.
Postupem let začala jeho tvrdá dřina přinášet ovoce. Měnily se mu pozice a společně s nimi i plat. Já jako žena rozhodně nevydělávala takové částky, jaké domů nosil on.
Proto to byl manžel, kdo u nás doma nosil kalhoty, pokud šlo o finanční stránku. Byla jsem na svého muže hrdá, že to díky tvrdé píli a odhodlání dotáhl tak vysoko. To povýšení si zasloužil.
Mohli jsme si žít na vysoké noze
Před manželovým povýšením jsme si nežili špatně. Nebylo to sice na čtyři dovolené v zahraničí za rok, ale rozhodně jsme nebyli žebráci.
Jakmile mu začala chodit výplata z nové pracovní pozice, výrazně si naše rodina polepšila. Mohli jsme si žít na vysoké noze, na což jsem si zvykla velmi rychle.
Nemuset řešit peníze. Měl na všechny výdaje, a ještě finance bokem. Na to se snadno zvyká. Jenže záhy jsem odhalila i stinnou stránku mužova povýšení.
Změnil se
Neříkám, že si manžel to povýšení nezasloužil. Rozhodně ano, hodně tomu obětoval a opravdu tvrdě dřel. Co se mi ale nelíbilo, byl fakt, že se kvůli vyšší pozici začal měnit.
Povýšení mu stouplo do hlavy, všimla jsem si toho po pár měsících. Začal se k lidem chovat jinak, jako by on byl něco a oni nic. V práci byl sice nade všemi a mohl si to dovolit, proč se ale takhle choval k lidem okolo nás, kteří s jeho prací neměli nic společného?
To ani zdaleka nebylo všechno. Jeho manažerská pozice se začala projevovat i v chování vůči nám, mně a našim dětem. Především pak vůči mně.
Řekl mi něco odporného
Z manžela se stal snob. Někdo mu to toleruje, někdo se s ním kvůli tomu přestal bavit. Nedivím se, i mě jeho chování vytáčí.
Posledně to ale přehnal, řekl mi totiž něco, čím mě ponížil, a neskutečně se mě tím dotkl. Vrátil se domů z práce, něco se jim tam nevedlo, byl očividně naštvaný a hledal někoho, na kom si zchladí žáhu. A tou obětí jsem byla já.
Když jsem si dovolila říct, že by si neměl brát práci domů a také by měl někdy odpočívat, utrhl se na mě, že jsem jen hloupá uklízečka. Nicka, která drhne záchody druhým, a že něčemu takovému, jako je pořádná práce, ani za mák nerozumím. Zůstala jsem na něho zírat v němém úžasu.
Jeho slova mě zabolela. Možná se potom omluvil, ale i tak si je opakovaně přehrávám v hlavě. Chápu, že manžel je teď ve své práci někdo. Co mu ale dává právo chovat se vůči mně takhle?
Autor: Nikol Kolomazníková
