Když se Julii narodil syn, věděla, že se o něho sama nedokáže postarat. Bylo jí teprve 17 let. Chtěla dítě umístit do dětského domova, s tím se ale nesmířili její rodiče, kteří si vzali malého Viléma do péče. Bylo to složité období plné úřadování, kontrol sociálkou a hádek, kvůli kterému s Julií rodina ukončila veškerý kontakt.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Syna jsem se tehdy vzdala. Byla jsem mladá a hloupá. Rodiče mi sice říkali, že mi pomohou, ale já nechtěla žádný závazek. Když jsem jim řekla, že chci dát Viléma pryč, začali jednat. Jakmile se vše vyřešilo, přestali se mnou mluvit.“
Julie uznává, že chápe, proč s ní rodiče nemluví. Dnes by po životních zkušenostech asi jednala stejně. Tehdy to ale viděla jinak. Po několika letech si našla stálého partnera a porodila mu dalšího syna. Ten ale po letech opět otevřel staré rány.
Snažila jsem se na minulost nemyslet
Říká se, že minulost člověka vždy dožene. Julie ale doufala, že to není pravda. Snažila se nemyslet na rodiče, kteří ji odepsali, snažila se žít pouze přítomností a nezabývat se tím, co bylo.
„Nechtěla jsem se rodině omlouvat, po letech se snažit syna kontaktovat ani dělat nic, co by mi nijak připomnělo, co bylo. Zkrátka jsem žila tím, co mám. Cokoli z minulosti mi přinášelo jenom bolest.
Nebylo pro mě tehdy snadné dát syna pryč, ale byla to pro nás pro oba nejlepší volba. Když jsem byla připravená na rodinu, měla jsem ji. Můj muž, který zná mou minulost, to chápal,“ vypráví Julie.
V dospělosti syn zjistil, že má bratra
Dlouhé roky žila rodina šťastně. Julie, její manžel a syn Filip, který sice nikdy nepoznal babičku s dědou z matčiny strany, ale netrápilo ho to, protože mu to hojně vynahrazovala rodina jeho otce.
„Pak náš syn dospěl, odstěhoval se na kolej a našel si přítelkyni. Jenomže jednou přijel na návštěvu s informací, která mě šokovala. V době internetu se totiž nic utajit nedá a on nějakým způsobem zjistil, že má bratra.
Je téměř o deset let starší a nezajímá se o něho
Filip se Julii svěřil, že si svého bratra našel na sociálních sítích a snažil se ho kontaktovat. O deset let starší muž s ním ale prohodil jen pár slov a ignoroval ho. Nemají totiž nic společného.
„Můj syn nese jen velmi těžce, že má sourozence, který se s ním odmítá bavit. Viní z toho ale mě. Prý kdybych mu o celé věci řekla dříve, mohli se spolu třeba bavit v mladším věku. Možná by se prý spřátelili.“
Julie si uvědomuje, že to není pravda. Její rodina pravděpodobně prvnímu synovi navykládala samé špatnosti, a on se proto s ní ani s nikým z její blízkosti nikdy bavit nebude.
„Jen těžko se mému druhému synovi vysvětluje, že to takhle byla jediná správná cesta. Je mi opravdu líto, jak to dopadlo, nemohla jsem ale tehdy jednat jinak. Nikoho z ničeho neviním, nikdo ale nesmí vinit mě,“ vysvětluje.
Nakonec tedy Julii minulost dohnala, přestože se snažila žít jen přítomností a dát své rodině to nejlepší. „Nemluví se mnou matka, otec ani první syn, teď je na mě ještě ke všemu naštvaný i druhý syn. Přitom jsem se vždy snažila být pro něj tou nejlepší matkou,“ píše závěrem.
Autor: Šárka Cvrkalová
