Někdy člověk nevidí to, co má těsně před nosem. Moje žena mě několik měsíců podváděla, ale já byl bláhově zamilovaný a snažil se dělat všechno jenom pro ni. Proto jsem zapomněl starat se sám o sebe a neuvědomil si, že naše manželství už dávno není to, co bývalo.
Každý den jsem chodil z práce domů o dvě hodiny dřív než ona. Byl jsem proto tak trochu mužem v domácnosti. Uklidil jsem nepořádek z předešlého dne, zalil kytky na balkoně, připravil jídlo. O víkendech jsem bral ženu na výlety, ukazoval jí místa, která pro mě od dětství znamenala všechno, a měl pocit, že jsem romantický a ona je do mě stále zamilovaná. Jenomže jsem byl slepý.
Byl to den jako každý jiný. Netušil jsem, že se něco tak dramaticky změní
Byl jsem doma a připravoval pro svou ženu večeři tak, jako každý jiný den. Přišla domů a beze slova odešla do ložnice. Myslel jsem, že je unavená, proto jsem pokračoval v tom, co jsem měl na plotně. Jenomže když vyšla z ložnice, měla sbalenou větší tašku a kufr. Ptal jsem se jí, kam má s těmi věcmi namířeno, odpověděla, že mi to později vysvětlí.
Zdroj: 123RF.COM
Myslel jsem, že se vrátí. Seděl jsem u prázdného stolu a čekal. Několikrát jsem jí volal. V noci jsem nespal a snažil jsem se přijít na to, co se stalo. Ozvala se až další den. Řekla mi, že už má delší dobu někoho jiného a fakt, že jsem to přes jasné náznaky zkrátka přehlížel, ji utvrdil v tom, že by se se mnou měla rozvést.
Nechápal jsem to a snažil se jí volat. Marně
Po těch slovech mi zavěsila. Volal jsem na její číslo ten den snad stokrát, ale marně. Chvíli to nebrala a potom si vypnula telefon. Z práce jsem přišel jako tělo bez duše. Ani mě nepřekvapilo, že zmizel i zbytek jejího oblečení a dalších věcí. Několik dní jsem se nedokázal ze situace vzpamatovat. Když po týdnu přišla žádost o rozvod, konečně jsem pochopil, že je to reálný konec.
Začal jsem se léčit na psychologii. Stále se snažím pochopit, co jsem udělal špatně. Ženu už se nesnažím kontaktovat, jenom doufám, že se třeba časem ozve sama. Pravděpodobně ji ale uvidím až u soudu. Miluji ji a odpustil bych jí, kdyby to byl celé jenom hloupý žert. Bohužel se zdá, že jsem pro smích jenom já.
Autor: Šárka Cvrkalová
