Kamil na náš web narazil teprve nedávno, nicméně v e-mailu, který nám poslal společně se svým příběhem, přiznává, že si ve chvílích klidu rád přečte publikované články, které se mu zdají velmi zajímavé. Jsme rádi, že se rozhodl podělit se s námi i s našimi čtenáři o svůj příběh, který jsme zhltli téměř na jeden nádech.
Se svolením Kamila vám nyní přinášíme příběh o partnerech, kteří se dali dohromady i navzdory svým naprosto odlišným povahám. Zpočátku jim totiž imponovalo, že je každý úplně jiný, to se ale postupem let změnilo.
Naše okolí se divilo, že jsme se dali dohromady
Irenu jsem poznal před šestnácti lety, tehdy chodila s jedním mým známým. Líbila se mi, proto mi nedělalo problém se o ni začít zajímat, Irena dlouho neotálela a se svým přítelem se kvůli mně rozešla. Pamatuji si, že se naše okolí tehdy hodně divilo, že jsme to zrovna my dva dali dohromady. Kdo nás znal, ten moc dobře věděl, že jsme povahově doslova jako oheň a voda.
Měli jsme jiné povahové rysy, měli jsme i jiné názory a odlišné koníčky. Přesto se z nás stal pár a my se milovali čím dál více.
Až po letech jsme začali vnímat rozdíly mezi námi
Na začátku našeho vztahu se nám podařilo nastolit mezi námi jistý kompromis, díky kterému jsme spolu dokázali žít bez hádek a rozporů. Všechno bylo v pořádku několik let, náš vztah neměl chybu. Po šesti letech jsme se dokonce vzali, ačkoli se mezi našimi přáteli našli tací, kteří se tomu podivovali a prohlašovali, že nejpozději do roka půjdeme od sebe.
Ačkoli to zpočátku skvěle fungovalo, po letech jsme začali vnímat rozdíly mezi námi a jisté věci nám na tom druhém začaly vadit. A to se ukázalo jako hrozba pro naše manželství.
Nedokážeme se na ničem domluvit, často se hádáme
Poslední měsíce se s Irenou na ničem nedokážeme domluvit. Naplno se projevují naše povahy, které jsou svým naprostým opakem. Hádáme se prakticky kvůli všemu – o výběr zájmových kroužků našich dětí, volbu rodinné večeře nebo o to, kam pojedeme v létě na dovolenou. Každý máme na danou věc jiný názor, stavíme se k tomu odlišně a myslíme si, že právě naše pravda je ta jediná správná.
To, co nás na sobě vzájemně přitahovalo, se nyní ukazuje jako stále větší překážka, o které si začínám myslet, že ji nepřekonáme.
Mám ukončit trápení nás obou?
Uvažuji nad rozvodem. Nevím, jestli jsme oba měli na očích klapky, že jsme neviděli, kolik věcí nás rozděluje. Jinak si nedovedu vysvětlit, jak nám to ty dlouhé roky mohlo šlapat. Přemýšlím, jestli nebude lepší ukončit to trápení, troufnu si tvrdit, že by se nám oběma hodně ulevilo.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autor: Nikol Kolomazníková
