Někomu vyhovují spíše vztahy, kdy spolu dva lidé tráví veškerý volný čas a jsou jako jedno tělo a jedna duše. Jiní zase upřednostňují vztahy volné, kde si každý dělá, co chce, realizuje jen sám sebe a druhý je pro něj jen hezký doplněk sobeckého života.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Líbilo se mi, že po mně nic nechce
„S Petrou jsem se seznámil několik měsíců po rozvodu s bývalou manželkou. Byla přesný opak všech žen, na které jsem měl v životě smůlu.
Většinou mě všechny chtěly jen pro sebe a neustále mě naháněly, kde jsem, co dělám a proč nejsem doma.“ Petra byla pro Kamila dle něj tehdy přímo dar z nebes.
„Vůbec na mě netlačila ani se svatbou, skoro vůbec jsme se o tom nebavili. Nijak nenaléhala a já jsem ji po dvou letech soužití požádal o ruku. Nijak neprotestovala, a tak jsme se vzali.“
Kamil se trochu obával, že jakmile si Petru vezme za manželku, změní se a vše začne nanovo, jako s jeho bývalými partnerkami.
„Nic se ale nezměnilo. Petra mi pořád dávala volnost. Nezajímala se, kde jsem a co dělám. Pořád mi nevolala, kdy se vrátím z práce.“ Kamil si mohl dělat, co chtěl.
Později mi to přišlo trošku divné
„Ono to taky bylo něco za něco. Stejně tak, jak se ona nezajímala o mě, tak já jsem se nemohl ptát jí. Když jsem se zajímal třeba o to, kam se chystá na víkend, jen mi suše oznámila, že něco má a že si to někdy vynahradíme.“
Kamil se to snažil neřešit, měl přece konečně to, co vždycky chtěl. Svoji volnost, čas na kamarády, ale manželka na něj skoro nikdy s teplou večeří nečekala.
„Postupem času mi vrtalo hlavou, že se děje něco zvláštního. Ono na druhou stranu by to bylo fajn, kdybychom spolu sdíleli nějaké koníčky a společné zájmy.
Petra se mnou třeba nikdy nechtěla jet na výlet na kole, nebylo jí v podstatě nic dost dobré. Měla svoje zájmy, o kterých mi navíc ani neříkala.“ Kamil se snažil Petře dávat také podobnou míru volnosti, jenže nevěděl, jak se mu to vymstí.
Nakonec musela s pravdou ven
Po nějaké době se Kamil rozhodl si s Petrou o celé záležitosti promluvit. Začal se jí vyptávat, co vlastně pořád dělá, skoro vůbec se o tom do té doby nebavili. O víkendech byla stále pryč a on chtěl spíše trávit společně večery.
„Všechno to brala jako výčitky. Řekla mi, že jestli se mi to nelíbí, tak že si mám najít nějakou puťku, která si mě přiváže doma řetězem.
Takovou jsem ji opravdu neznal. Řekla mi, že já nejsem a nikdy nebudu středobod jejího vesmíru a že je se mnou jen proto, aby se měla kam vracet, a když zrovna potřebuje, tak aby se o ni někdo postaral.“
Takovou upřímnost Kamil neunesl. „Začal jsem přemýšlet o tom, jestli mi v těch minulých vztazích nebylo lépe. Možná jsem si měl více vážit toho, že někdo chce být se mnou a užívat si společné chvíle ve dvou,“ uzavřel svůj příběh.
Autor: René Podhrázský
